Plameňák
Je to romantická představa a úžasné vědomí, že týž oheň přechází z pochodně na pochodeň, ze země do země a z generace na generaci. Tak by to mělo být, přikyvuje dojatý svědek té obrovské události a symboliky, nesené v čistém plameni. Vidíme jednotlivce, jak přes vzdálenosti, cesty, pěšiny a silnice neúnavně běží s hlavou vztyčenou a s planoucí pochodní pevně v ruce. Hrdý úsměv překryje únavu z dlouhých kilometrů pod rozpáleným sluncem, v dešti a také za mrazu. Olympijský běžec nese své poselství, chrání svůj plamen a svůj úkol, předávaný od dob antických atletů, čestných sportovců a nadšených lidí, kteří hledí do sluncem ozářené budoucnosti. Týž plamen, týž vzkaz. Jaká vznešená hrdost zůstává v člověku do konce života. V paměti toho muže či ženy, kteří měli tu vzácnou možnost svírat ve své dlani pochodeň se skutečným olympijským ohněm. Vědí, že oheň půjde dál a dál. Jednou plamen převezme někdo, kdo se možná dosud nenarodil, poběží dál a dál ponese po mírových cestách na Zeměkouli ušlechtilé poselství, v podobě jasného plamene.
Schylovalo se k olympiádě ve Vancouveru a ten plamen putoval dlouhou cestou, předáván z lidské dlaně do lidské dlaně. Událost nepatří do alba vzpomínek pouze běžce, který drží pochodeň, ale také náhodného svědka, protože i na něj padl odlesk a krásný žár nesený z dob Starověku.
Byl jsem právě na letišti v Yellowknife. A teď, věřte nebo ne. Stalo se to. V nevelké letištní hale zavládl slavnostní ruch. Nevěděl jsem, že právě v příštím okamžiku budu obdarován něčím tak mimořádným, jako pohledem na skutečnou olympijskou pochodeň v ruce běžce. Najednou tam byl. Vběhl do prostoru letištní haly, vztyčil svou pochodeň a tu hrdost jste mohli číst v jeho měkkém pohledu. Několik objektivů ho zachytilo, několikrát blesky fotoaparátů ozářily jeho tvář. Všechny přítomné pohladil ten spirit olympijského ducha.
Teď bylo na běžci, aby cestoval dál a dál. K pohybu přes rozlehlé pláně velké země bylo nutno použít letadla. Technické vymoženosti dneška, vymoženosti s níž antický běžec nepočítal. Pochodeň se během uplynulých staletí dočkala změn, úbory běžců se proměnily, ale ten plamen, ten pořád hoří. Stále týž, to jedno teplo, sdílené a předávané z minulosti do budoucnosti.
Sledovali jsme toho sportovce v porozumění, respektu a úctě. To i v okamžiku, kdy před nastoupením do letadla sáhl na kohoutek, a plynem krmený plamen prostě vypnul. Přítomní se zarazili. Pochodeň s olympijským ohněm se proměnila v tuhou chladnou hůlku. Předmět, který se stal zavazadlem.
Pak už mi zbýval jen prostor pro představivost. Atlet sedí u okénka, cestou si čte, dostane na maličký stolek maličkou porci vylisovaného kuřete s mikro houstičkou, z kelímku vypije kolu, sklopí opěradlo a usne a pak vystoupí z letadla. Včas blafne nad kahancem zapalovačem a s vypjatým hrudníkem vběhne do jiné letištní haly.
Dočetl jsem se později, že malá jiskřička, jako trvale žhnoucí jádro někde v hloubce toho zařízení, zůstala. Nepátrám po tom. Věřím, že to tak je. Co?
Zdeněk Šťastný
Po stopě pohlednice z Peru
Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.
Zdeněk Šťastný
Hra pro náročné
Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.
Zdeněk Šťastný
Originálním inkoustem
Uvažoval jsem nad tím, zda tento blog zveřejnit. Vůbec ne pro obsah sdělení. Je ale psán anglicky a bylo by ke škodě toho textu, kdybych jej překládal. Naopak, právě v angličtině má punc pravosti. Napsala jej moje dcera, profesí novinářka, pro kanadské čtenáře a vlastně nebyl míněn pro českou obec. Já si jej však s jejím souhlasem přesto dovolím uveřejnit a jen prosím, aby své čtenáře nalezl. Přiznávám, že angličtina může být nesnadná pro porozumění českým očím. Jsem si ale jist, kdo chce rozumět, ten porozumí. Bez ohledu na jazyk. Autorem blogu je tedy Marketa Stastna, Ottawa.
Zdeněk Šťastný
A jak to bylo dál?
Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.
Zdeněk Šťastný
Aprílové království
Za lesy, prý v dálce kdesi za ploty a za vrátky je království bez adresy z Aprílové pohádky.
Zdeněk Šťastný
V této oblasti jsem staromódní
Přestože nejde o jakkoli skrývané tajemství, svět žen zůstává pro muže nedostupný. Dýcháme týž vzduch, hovoříme týmž jazykem a přesto, pokud my, muži, překročíme ten práh a vstoupíme hlouběji za prostor průniku světů mužského a ženského, tápeme a bloudíme.
Zdeněk Šťastný
Roztočená střelka kompasu
Jako bych je slyšel: “Já přece na nějakou politiku kašlu. Chtěla bych dětem upéct to, na co mají chuť a vybírat s nimi oblečení, které jim sluší.” “A já bych je chtěl učit jezdit na kole, hvízdat na prsty a naučit je plavat. Chci vést normální poklidný život.”
Zdeněk Šťastný
Sedí ten stařičký fór pořád?
"Proč máš zalepené to oko?” “Taková blbost. Sledoval jsem anténu na té naší služební volze, jak se vysunuje a jak se tak dívám, tak mi vypíchla oko.” “To je šílený...” “...ale bylo to ve službě, tak jsem měl nárok na odškodnění. Dostal jsem černobílý televizor.” “Vidíš, kdyby sis vypíchl obě, mohl jsi dostat barevný.” Každý z nás nějaký zná a každý z nás docela jistě nějaký se smíchem šířil. Já taky. Ty vtipy se na někdejší esenbáky možná hodily. Tehdy.
Zdeněk Šťastný
Ostrým řezem
Je čas vyslovit to zřetelně. Žijeme v Kanadě a díváme se přes tu širokou vodu zpět. S napětím, s láskou, s neklidem, s radostí, se smutkem – emocionálně. Záleží nám na ní podobně, jako člověka zajímá osud jeho blízkých. Chceme vědět jak se daří té malé zemi uprostřed Evropy a přejeme jí podobně jako našim blízkým zdraví. V případě země tedy zdravý vývoj.
Zdeněk Šťastný
Vánoční host
Mám nahrávku vyprávění, které velmi působivě podává Johnny Cash. Jmenuje se The Christmas Guest. Text napsal G. Jones. Vědom si skutečnosti, že není v mých silách přenést náboj v plné síle, v tvůrčí pokoře jsem se přesto pokusil text přeložit tak, abych se přidržel co nejvíce originálu. Přeji nejen všem čtenářům šťastné a veselé Vánoce, prožité v míru a lásce.
Zdeněk Šťastný
Jak jsme na tom se seriály
Televizní seriály obecně jsou v obecné oblibě snad proto. že divák vstupuje mezi své hrdiny podomácku v bačkorách a ti se tak stávají součástí rodiny. Úvaha o seriálech je proto nadčasová.
Zdeněk Šťastný
Sanitka 2
Možná proto, že jsem sám profesionální záchranář v Kanadě a v podmínkách kanadského severu jsem získal zkušenost pod červeným majákem rychlé záchranné služby, těšil jsem se na volné pokračování příběhů legendárního seriálu. Důvodem mohlo být i to, že jako autor mám ke slovesné tvorbě velmi živý vztah. Chtěl jsem asi také nahlédnout přes rameno do tvůrčí kuchyně respektovaného autora. Dík současné technice jsem tu možnost měl.
Zdeněk Šťastný
O lasu nad hlavou
Je to podivuhodný fenomén a snad muzikolog a sociolog by dokázali vysvětlit, proč právě v té domácí kotlině se mezi dudáky, dechovkou a cimbálovkou, usadili i honáci dobytka, pistolníci a hra na drsné zákony Divokého západu.
Zdeněk Šťastný
Stampede
Může se nám vybavit sugestivně děsivý obraz ženoucího se stáda dobytka, tak jak jej nabídl jedinečným způsobem Johnny Cash. Mnohým však to slovo může připomenout tradiční regionální slavnost, vracející do života doby Divokého západu. Přikláním se svou úvahou k živlu druhému.
Zdeněk Šťastný
Hvízdlo mi to u ucha
Vlastnit restauraci patří k povinnému koloritu světoběžníka. Jsem rád, že jsem se ponořil do těch neznámých vod, tu zkušenost vytvořil a obstál. Tato má jistota však málem byla vykořeněna.
Zdeněk Šťastný
Věřím, že ano. Určitě ano.
Byla to tehdy přirozená samozřejmost? Hloupost na nepravém místě nebo odvaha na místě pravém? Možná to byla pověstná klika, možná dva náhodní lidé měli štěstí nebo jsme k sobě byli slušnější. Že by to bylo v tom? Tak se ptám, zda by se to mohlo stát i dnes, právě tak, jako se to odehrálo tehdy.
Zdeněk Šťastný
Nic víc, než posedlost
Dočetl jsem se, že hotel Praha se má proměnit v trosky. Tedy ...má se jásat? Je třeba si vzít mávátka? Bude se sledovat účast a provolávat sláva?
Zdeněk Šťastný
Vy mládenci, kteří jste jako já...
... tak jste možná bohatší o shodnou zkušenost. Netřeba líčit, jak to začíná, ale plné hlubokých zážitků je rozhodně to pokračování. Všechno se má vidět z obou stran, jde jen o přípravu auditoria. Celé představení o několika dílech začíná laskavě a mírně.
Zdeněk Šťastný
Den otců
Okolnosti jsou stejné, zkušenost je táž, návyky jsou shodné a přece člověk jedná zcela jinak, vstoupí-li do hry emoce. Takové nestandardní počínání může pak vyznít komicky, možná o člověku vypoví něco víc, někdy to může být dobré, jindy ne. Ať tak či onak, naše člověčí pocity, vnímání a srdeční hnutí řídí naše jednání víc, než se na první pohled zdá.
Zdeněk Šťastný
Třeba to tak mělo být
Cesta za cílem, který si člověk sám stanoví, se všelijak klikatí. Nahoru, dolů, někdy na dešti a podstatné je nezastavit se. Doslova to platilo na jedné z etap. Hlavně se nezastavit. Vzpomněl jsem si a usmál jsem se, protože jsem viděl film. Jeden známý herec se jmenuje právě tak, jako ústřední postava onoho krátkého příběhu ze života. Symbolická a podivuhodně příznačná je skutečnost, že v roli, kterou zmíněný herec ztvárnil, nakonec...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 565x