Léčil celou posluchárnu

Vlastně bych neměl říkat léčil. Přesnější bude výraz hojivě působil. Možná ani to ne. Snad bych se ho měl zeptat. Jenomže on odešel do neznáma podobně jako z neznáma přišel.

Demografický vzorek studentů bývá pokaždé týž. Podobný bývá i ruch, nálada, chování studentů během přednášky. Píší si poznámky, sledují výklad. Toleruji, když někdo má těžká víčka, není mi však  milé, když někdo vyťukává své vzkazy přátelům. Vítám  a vždycky rád iniciuji živou atmosféru nabitou vzájemným zájmem a zdravou komunikací. Rád mluvím se studenty.

Ráno bývám v posluchárně první, to proto, abych si připravil projektor, ověřil, že všechno je na svém místě a vyplnil nezbytné papíry. Tentokrát to bylo jiné. Seděl tam zpříma, vážně, přímo uprostřed. Dlouhé černé vlasy mu padaly na ramena, ruce spořádaně na lavici a čekal. Mám za to, že byl z kmene Černonožců, nejsem si jistý. Jeho  jméno by se mohlo přeložit jako Zpívající duha. Pozdravil mě dlouhým pokývnutím hlavy a pak mlčky seděl. Jen sledoval, jak se připravuji na přednášku. Svým oblečením nápadný nebyl, přišel v modré mikině. Upoutala mne jen  kožená šňůrka kolem krku, na níž se houpal zeleně a modře pomalovaný kamínek. Studenti se trousili a postupně obsazovali volná místa tak, až se sálek rovnoměrně zaplnil hlavami. Studenti mezi sebou hovořili, smáli se, nakláněli se k sobě, on seděl dál uprostřed, téměř nehybně a čekal na zahájení. Lekce se rozběhla jako obvykle a líbilo se mi, že studenti mají zájem. To se pozná na očích - a  pak také na závěrečném testu.

„...v takovém případě hovoříme o fibrilaci síní. Na tomto místě bych chtěl uvést, že některá farmaka mají rostlinný původ. Jako třeba právě digitalis...“ přiznám se, že jsem zavedl řeč tímto směrem záměrně. Obrátil jsem pozornost na svého vysokého, černovlasého studenta a pokračoval ve své větě, „...nalézáme v náprstníku vlnatém. Ostatně jak je to s tradicí léčivých bylin v přírodním prostředí? Jsou tyto tradice živé?“ Díval se na mne a pak přikývl. Domníval jsem se, že jeho odpověď tím skončila a v okamžiku ticha jsem chtěl navázat na své téma. Ona ale zvolna a měkce promluvil.

„Ta tradice živá je. Jenomže, kdybyste chtěli poznat víc, asi by to možné nebylo. Alespoň ne bezprostředně.“ Teď všichni ztichli a velmi pozorně poslouchali. „Návštěvníkovi není zřejmé, kdo je kdo a kdo má jaký dar a jaké poslání.“ Nechal jsem ho mluvit. „Záznamy o léčebných silách nabízených Stvořitelem se uchovávají v symbolické  podobě, jejich přečtení není běžně dostupné. Stvořitel je daroval zemi, aby pomohl nejen zahnat nemoci, ale také jim předejít. K takovému poznání a právu jich užívat může však člověk dospět úctou, poznáním a učením od zkušených. Teprve pak může číst i staré zápisy.“ Rozhlédl se a krátce váhal, zda má pokračovat a do jaké míry. Když vyrozuměl, že získal všeobecný souhlas, navázal. „Kde takové byliny rostou, ten který má dar vědění, už dále nesděluje. Sbírá-li je, musí nejdříve požádat o znamení svolení. Pokud se mu ho dostane, sbírá jen každou třetí rostlinku a ty zbývající ponechává na místě. Tam také uloží dary jako dík Stvořiteli.“ Nastalo ticho. Každý cítil tu hmatatelnou pokoru a respekt, ten nadhled a současně neoddělitelnou sounáležitost jeho kultury k přírodě.

Chtěl jsem, aby uvedl nějaký příklad. Snad to na mně bylo znát. Zpříma se na mě podíval, pokývl k promítanému schématu  a možná proto navázal. „Slabý odvar z kůry tupely lesní pomáhá od bolesti na prsou, vycházející od srdce.“ Zdálo se, že Zpívající duha chce ještě něco připojit, ale odněkud z přední lavice zazněl úsměšek a vysoký černovlasý student se odmlčel.

Po zbytek přednášky byli všichni nápadně tišší. Pravděpodobně si odnášeli týž námět k přemýšlení. Alespoň tomu věřím. Vůbec nejde o polemiku na téma léčebného účinku tupely lesní. Výmluvná byla ta lekce z pokory, z respektu k vidění jiného člověka, ke svobodě a znalosti její míry, třeba  jen tím, že sběrač odnáší pouze každou třetí rostlinku a poděkuje. Ale i ten posměšek z přední lavice nás hodně naučil. Všichni cítili, že ten jediný a osamělý zdroj ‘zápachu‘ dokázal rázem rozmetat celou křehkou stavbu toho, čeho jsme byli svědky.

Někdy vyučování přesáhne osnovu.