Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Třeba to tak mělo být

12. 06. 2013 4:08:45
Cesta za cílem, který si člověk sám stanoví, se všelijak klikatí. Nahoru, dolů, někdy na dešti a podstatné je nezastavit se. Doslova to platilo na jedné z etap. Hlavně se nezastavit. Vzpomněl jsem si a usmál jsem se, protože jsem viděl film. Jeden známý herec se jmenuje právě tak, jako ústřední postava onoho krátkého příběhu ze života. Symbolická a podivuhodně příznačná je skutečnost, že v roli, kterou zmíněný herec ztvárnil, nakonec...

Je třeba začít od začátku. Předně, jde o skutečný příběh, napsaný všedním dnem. Jedním z milníků na cestě za rozdílovými profesionálními zkouškami v cizí zemi byla práce asistované péče v domácnostech starých a nebo postižených lidí. Předpokládalo to být na místě včas. Mít k ruce spolehlivý kalendář a znát zkratky, abych mohl dojet včas od jednoho člověka ke druhému, přesně podle harmonogramu. V jeho domácnosti pak třeba strávit čtyři hodiny a pomáhat se základními potřebami. Technicky, fyzicky i morálně.

Ten den jsem měl být na místě ve tři hodiny. Věděl jsem, že na mě už čeká a také jsem věděl, jaké úkony bude potřebovat, ale právě tak jsem si byl vědom, že ta pomyslná zrnka písku v jeho hodinách už lze jednotlivě počítat. Z nějakého důvodu si mě oblíbil, třebaže jsem byl pro něj cizí člověk. Vždyť jsem mu jen pomáhal a uměl mu naslouchat. Jiní o něm říkali, že je řízný a vyžaduje přísný řád. Neměl jsem takový pocit. Povídal si se mnou o dávno zaprášených časech.

Bylo čtvrt na tři, autem jsem se vrátil právě tak, abych se upravil a pokračoval k onomu muži s pomyslnými přesýpacími hodinami v čele postele. Ale to tehdejší auto mělo naběháno v kolech příliš mnoho a motor přijal během svých tří set tisíc kilometrů řadu zastupujících součástek a ten den vykázal poruchu startéru.

O dům jsem měl opřené jízdní kolo a to mohlo posloužit jako alternativa, počasí mi přálo. Nasedl jsem a uháněl, jen abych byl na místě včas. Výhodou jízdního kola je, že se může pustit napříč mezi domky, tu a tam po chodníku, přes přechody, stále dál, tak jak člověk vede řidítka a šlape do pedálů.

Murphyho zákony ale vědí, kdy se mají prosadit. Bylo dvacet minut před třetí hodinou, cesta ještě daleká, když jsem zjistil, že jedu po prázdné gumě. Na místě jsem měl být ve tři hodiny a vice než kilometr ještě zbýval. U náhodného plotu jsem zamkl raněné kolo a rozběhl se. Výhoda se násobila. Tam, kudy by neprojelo kolo, tudy běžec proběhne. Utíkal jsem tehdy a byl jsem si vědom, že ztrácím na přitažlivosti tím, že jsem propotil košili. Nechtěl jsem ale přijít pozdě.

Za dvě minuty tři, zpocený, uřícený, udýchaný zazvonil jsem na dveře. Sotva jsem popadal dech, když jsem paní domu, dceři svého pacienta, vysvětloval proč vypadám jak vypadám. Vstoupil jsem do pokoje a vydýchával se na židli vedle toho muže.

Ztěžka otevřel oči, díval se na mě, vzal mě za ruku a povídal. Vlastně jsem nerozuměl, jeho mluva už byla tichá a výslovnost setřelá a nezřetelná. Tiskl jsem mu tu chladnou starou ruku a pozorně poslouchal. Díval se a pauzy mezi dechy se prodlužovaly.

Oči se nedovřely úplně, když se potáhly mlhavým nepřítomným filmem. Pak už se nenadechl.

Jeho dcera stála za mými zády a pevně tiskla rty, oči měla mokré. Pak promluvila:

“On na vás čekal. Říkal to. On na vás čekal.”

Autor: Zdeněk Hanka | středa 12.6.2013 4:08 | karma článku: 11.14 | přečteno: 410x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.