Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vy mládenci, kteří jste jako já...

20. 06. 2013 1:29:03
... tak jste možná bohatší o shodnou zkušenost. Netřeba líčit, jak to začíná, ale plné hlubokých zážitků je rozhodně to pokračování. Všechno se má vidět z obou stran, jde jen o přípravu auditoria. Celé představení o několika dílech začíná laskavě a mírně.

Začátek se prosadí tím, že zdravý zdatný mladík na vrcholu mužného věku se musí zastavit a položit si dlaň na prsa, aby chytil dech. Usmívá se, ale úplně na úsměv to není. Další dějství už má svého režiséra a jak se sluší a patří taky nějaký tým. Pokud jste neviděli vlastní srdce na monitoru při vyšetření dopplerem, dopřejte si ten zážitek. Je to blízké, opravdové, protože vidíte zřetelně, že jste jaksi doma, že to je právě ta vaše krev, která se v zesíleném šumu žene dutinami svalu v hrudi. Impozantní zážitek.

Tím atrakce, které předepisuje scénář, zdaleka nekončí. Necháte se zavřít do kabiny podobné té, jakou znáte z příběhů o Baronu Prášilovi. Jako byste chtěli putovat časem. Půvabnou laborantku vidíte pak venku za plexisklem a necháte ji k sobě promlouvat prostřednictvím mikrofonu a reproduktoru. To možná proto, aby se cítila bezpečněji. Nechá vás pak s kolíčkem na nose dout z plných plic do trubiček a sleduje nejen vás, ale taky monitor před sebou. Jistěže kolíček nemá ona. Jak se pak ale můžete pokoušet o důstojnost? Jiné by to bylo, kdyby si sama připnula kolíček také.

V disciplíně Komediální úloha dostane se však na špici monitorování spánku. Je třeba hrát současně na několika piánech. Předně na prstě máte svorku oxymetru. Vedle sebe přístroj, který jako svědomitý trpaslík bdí, zatímco vy chcete spát. Svítí si svými zelenými kontrolkami a hledí na vás. Aby se přístroj zdůvodnil, do nosu vám vedou hadičky a na krku sedí čidlo. Má-li se člověk takto převalit, šelestí, chrochtá a omotaný do hadiček a kablíků spouští proces převalení se na bok.

Jednoaktovka vrcholí svižnou chůzí na nekonečném pásu. Věříte, že v očích laborantek na pás naběhl ztepilý jinoch s hustou hřívou nad rozhodným pohledem v očích, hombré samý sval, jemuž pod kosmatou širokou hrudí jako píst lodního motoru pracuje neúnavný sval. Ony však vidí pána s řídkými vlasy, který nechce, aby bříško pod prošedivělým hrudníkem moc vykukovalo. K prvnímu znevážení dojde aktem oholení srsti na prsou. Jak to mohou udělat? Abyste neutekli, připojí si vás hadičkou do žíly a na směšně polovyholený hrudník nalepí elektrody. Pás se rozjíždí. Samozřejmě, že se usmíváte, protože laborantka je váš ročník. Nebo byla před nějakou tou zimou. Pás zvolna akceleruje a váš úsměv se proměňuje v trpký trismus. Ptá se, zda může pohyb pásu ještě zrychlit. Vy těžko můžete odpovídat a jen pohodíte hlavou, jak jste to viděli u Jamese Bonda. Pás tedy zrychlí a vy natahujete krok. Ona se usmívá, protože má dojem, že se usmíváte také. Plocha s pásem se zvedá a nekonečný chodník opět zvýšil rychlost. Teď máte vytřeštěný zrak, ruce zaťaté do madla, chrčíte, laborantka mizí ve fialové mlze a kolem uší vám sviští ohňostroj.

Sděluje vám, že pás zastaví a vy dáte najevo odpovědí: “ch...he...hr...hr”, že s návrhem v zásadě souhlasíte. Zvony duní v lebce a tělem se vám prohání zapnutý autogen. A teď na scintigrafii, aby sval vypověděl, jak se mu to varietní vystoupení líbilo, a aby se přiznal, kde ten neduh vězí.

Na závěr dne míjíte laborantku a pohledem jí dáváte na srozuměnou, že ve vás doutná netušená síla elektrárny, kdyby na to – nedej bože – přišlo.

Za rohem si sednete a říkáte si, hlavně, že mi to pumpuje. Tak ať pumpuje dál.

Autor: Zdeněk Hanka | čtvrtek 20.6.2013 1:29 | karma článku: 9.35 | přečteno: 580x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.