Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O lasu nad hlavou

10. 07. 2013 1:46:39
Je to podivuhodný fenomén a snad muzikolog a sociolog by dokázali vysvětlit, proč právě v té domácí kotlině se mezi dudáky, dechovkou a cimbálovkou, usadili i honáci dobytka, pistolníci a hra na drsné zákony Divokého západu.

Nečiním si nárok na historickou znalost v této věci a proto mohu ve své úvaze bloudit, budiž mi prominuto.

Na první pohled by náhodný divák odhadl, že možná právě ta nemožnost dohlédnout za oceán vedla k tomu, že na malém hřišti jsme si na ten zapovězený svět hráli. Jenomže ty kořeny sahají hlouběji. Trampové osad Ascalona, Ztracenka, Toronto a okolo Kocáby totiž vztyčili své vlajky na stožáry někdy se vznikem Československa. Náležitost k nim označovali domovenkami a hrdými písněmi z pera a srdce Jarky Mottla, Jendy Kordy nebo Eduarda Ingriše. Tuším, že později šlo o revoltu a postoj proti nacismu zásadami skautingu, trampingu asi i vodáctví.

Vítr vanoucí zvenčí přivál Lesní moudrost a jména jako Ernest T. Seton, James F. Cooper, Jack London, aby na domácí půdě dal vyrůst F. A. Elstnerovi nebo Jaroslavu Foglarovi a hnutí nabralo sílu a jistý řád. Třeba nějak tak to bylo.

Novou krev a proměnu nejspíš přinesla železná opona. Jet na otevřené plošině posledního vagónu Posázavského pacifiku, dívat se na ubíhající pražce a zpívat přitom o prérii nabízelo chuť svobody.

Waldemar Matuška se svým bendžem a nebo klasický příběh Limonádového Joe přinášejí do šedesátých let tak naléhavě naše pojetí Divokého západu, že mohutná vlna Country & Western, která vedla až ke vzniku westernových městeček, přijít musela.

Musím se smát, když se hlouběji zamýšlím nad zeměpisnou eskapádou o Kaliforňanech, kteří během svých dvou měsíců zabloudili tak, až natrefili na afrického buvola, jehož paznehtem si míchali omáčku a přitom měli, jak se ukázalo, namířeno na promrzlý jižní cíp Chile u Hornova mysu. Někdo se musel špatně učit ve škole, ale nevadilo nám to. Právě tak velrybářská výprava se musela dočkat překvapení, když u břehů Grónska spatřila tučňáky až od jižního pólu. Muselo to být tím grogem. Ale co na tom?

Na druhou stranu, písně o Hoboes, tulácích na nákladních vlacích, líčí dramata i citová hnutí velmi přesně, opřeme-li se o autentická svědectví Jacka Londona.

Je s podivem, kde se v srdcích středoevropanů, Slovanů, vzala touha hnát dobytek, pálit od boku a zpívat o tom, že za modrou horou je můj domov Tennessee nebo Colorado, které znám z mládí.

Možná na tomto místě stojí za zmínku, že Chajda drnová pokračuje slokami, které možná nejsou všeobecně známé. Když totiž onen usedlík požehná tomu andělu, co život na předmětném dílci uznává, tak si troufá dál těmito slovy:

Ale přece rád mám tenhle život na dílci se rýt,

I když jídlo tady není prímový,

A jsem rád, že v zemi strýčka Sama můžu klidně žít

Na mým dílci v starý chajdě drnový.

Rozhlédnuv se, reálie viděl takto:

Hadry ušmudlaný celý jako strašák vypadám,

Věci rozházený bez uklízení,

Ale přece volnost, kterou tady na Západě mám,

Ani za dům na Východě nesměním.

A oné dívce slibuje dál:

Svoje štěstí založíme na Západě v prériích,

Jak dvě hrdličky v tom ráji hotovým,

Spolu zapomenem na potíže v prvních dobách zlých,

Na mým dílci v starý chajdě drnový.

Je třeba uznat, že při této vizi srp s kladivem musely rudnout.

K tomu někdejšímu hnutí, které dokázalo s úspěchem bourat totalitu tu či onu, patřilo ještě něco hlubšího, než klobouk na hlavě a houpavý krok. Ten původní proud, který měl sílu přežít všechny útlaky se hlásil k foglarovskému držení slova, nenásilí, charakteru a k platnosti dohod jen podáním ruky, k masarykovskému humanismu a vzdělanosti. Někdejší tramping a skauting stály proti nacistickému rasismu, a také proti komunistické úplatnosti.

Laso a klobouk jistě odložit můžeme, ale zapomenout na jádro vlastního poselství bychom neměli.

Autor: Zdeněk Hanka | středa 10.7.2013 1:46 | karma článku: 7.16 | přečteno: 187x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 86 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.