Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsme na tom se seriály

4. 12. 2013 2:59:57
Televizní seriály obecně jsou v obecné oblibě snad proto. že divák vstupuje mezi své hrdiny podomácku v bačkorách a ti se tak stávají součástí rodiny. Úvaha o seriálech je proto nadčasová.

Pokud bych chtěl srovnávat seriály severoamerické a ryze české, pak v zájmu zachování zdvořilosti bych musel na adresu těch severoamerických naznačit, že vkus je odlišný. V případě těch českých kvalita kolísala pokud byly poplatné povinnému dobovému úradku. Trvalá hodnota seriálů Byl jednou jeden dům, Sňatky z rozumu, Sanitka, Dobrá voda nebo F. L. Věk, abych jmenoval jen některé, však dává jednoznačně na srozuměnou, že česká televizní tvorba umí vybrousit skutečné šperky.

Zamyšlení mne vede ke dvěma dominantním postavám české dramatické tvorby. Jsou jimi Jaroslav Dietl a Jiří Hubač. Každý z nich má jiný rukopis a dovolím si uchýlit se k přirovnání. Zatímco tvorbu Jaroslava Dietla bych přirovnal k populární taneční hudbě, práce Jiřího Hubače měly by blíž k hudbě klasické. Obě formy mají své diváky, podobně jako je mají třeba různé výrazové styly ve výtvarném umění.

A dostávám se k práci Ivana Hubače. Seriál Sanitka 2 mě zajímal z několika důvodů. Předně seriál patří k již zmíněné televizní tradici. Za druhé to byla jména tvůrců, kteří se na práci podíleli a za třetí, jde o zpracování tématu, jehož prostředí znám. Zajímalo mě, jak dnes vypadá Záchranná služba Praha, abych mohl jako profesionál srovnat s tím, co znám z kanadského prostředí. Tady bych se omezil na krátké ubezpečení, že Záchranná služba, kterou jsem viděl v seriálu stojí na světové úrovni zcela bezpochyby.

Pokud jsem nabídl srovnání autorského vidění Jaroslava Dietla a Jiřího Hubače, pak Ivan Hubač nabízí v tom nejlepším slova smyslu popularizaci klasické hudby. Psychologické polohy postav jsou vykresleny velmi citlivě a pravdivě. V případě nedýchajícího kojence nebylo hlavním hrdinou dítě, ale skvěle se proměňující postava matky. Neliba, herecky mistrovsky představený Markem Vašutem, je nádherná postava. Má svou vrstvu povrchní, ráznou až hrubou, ale okolnostmi příběhu odkrývá svůj měkký kout. Přitom rozumíme i tomu, že se jej snaží skrýt, protože chce být vnímán „svalnatě“. Nevěrná mladá manželka není jednoznačně záporná, lze jí rozumět a její další vývoj je vynikajícím vhledem do takového duševního posunu. Omyly, kterých se postavy dopouštějí jsou lidské a srozumitelné a proto je přijmeme a věříme jim.

A ta popularizace? Pravdivě a nezkresleně je s plnou úderností předvedeno několik zásahů, tak jak je zblízka zná každý, kdo na pole záchranné služby vstoupil. Není snadné rozběhnout živou a velmi dramatickou, divácky chytlavou akci a přitom se přidržet pravdy. To považuji za velmi cenné a tady vidím onu popularizaci klasické hudby.

Sanitka 2 je původní, ryze domácí, velmi hodnotné dramatické dílo, které se nesnaží připodobnit nějakému modelu, ale zůstává věrné staré dobré poctivé tradiční kvalitě. Skutečnost, že se k příběhu v myšlenkách vracíme, přemýšlíme o postavách a objevujeme i po uzavření příběhu nové souvislosti, alespoň pokud mohu mluvit za ty lidi za mořem, které znám, svědčí o tom, že Sanitka 2 se zařadí do pomyslné Dvorany mezi ty výjimečné, nadčasové a kvalitní seriály, k nimž se chceme a budeme vracet.

Autor: Zdeněk Hanka | středa 4.12.2013 2:59 | karma článku: 9.01 | přečteno: 556x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.