Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vánoční host

18. 12. 2013 6:38:12
Mám nahrávku vyprávění, které velmi působivě podává Johnny Cash. Jmenuje se The Christmas Guest. Text napsal G. Jones. Vědom si skutečnosti, že není v mých silách přenést náboj v plné síle, v tvůrčí pokoře jsem se přesto pokusil text přeložit tak, abych se přidržel co nejvíce originálu. Přeji nejen všem čtenářům šťastné a veselé Vánoce, prožité v míru a lásce.

Dny prosince se konci chýlí,

když dva sousedi navštívili starého svého přítele.

Vidí, jak ta jeho prostinká chýše,

mašlemi v zeleni hřejivě dýše a působí dnes vesele.

A starý Konrád mezi nimi září,

sedí sám a s nadšenou tváří,

odložil motouz a nástroje

a pronesl vprostřed pokoje:

„Dnes časně zrána za svítání,

když kohouta kokrhání

odvanulo noční vzduch,

vstoupil do snu a řekl mi Bůh

‘Zvečera přijdu, já budu tvůj host‘.

Jsem tedy na nohou únavy prost.

Proto můj domov zdobí teď smrčí,

prostřel jsem stůl, vycídil kotlík a v trámoví vysoko jmelí se krčí.

Teď čekám na Boha, až přijde blíž.

Poslouchám pozorně, ať slyším spíš,

ty kroky nesmím přeslechnout,

až navštíví můj skromný kout a v jeho tvář budu smět pohlédnout."

Tehdy jeho přátelé se vzdálili

a Konráda v samotě nechali na chvíli,

čekat na jeho největší den,

jediný od doby, kdy sám zůstal jen,

kdy celá jeho rodina vymřela

a Konrád Vánoce trávil sám docela.

Jenomže věděl, že tentokrát Bůh,

jenž bude host jeho a jeho druh Vánoce budou nejlepší, nejdražší.


Poslouchá s radostí v srdci a věří,

každý zvuk prožívá a spěchá do dveří.

Vyhlíží Boha, ten obraz známý,

jenž spatřil před dlouhými hodinami.

Tak běžel k oknu, jak stále byl ve střehu,

když slyší zvuk, ale jen ve sněhu žebrák v botách prošoupaných,

stojí v hadrech samá díra,

a zima na skrz ho krutě svírá.

Za starým Konrádem muž ruce vztáh,

Konrád ho přizval až na svůj práh:

“Musíš mít nohy zmrzlé a bolí tě jistě.

Mám boty pro tebe, zde ve svém místě.

A tady kabát, tě před zimou ochrání.“

Muž s vděkem v srdci zpět odešel do plání.

Tu Konrád ale zaznamenal,

jak pozdě je a uvažoval,

co Bohu ještě asi brání

a jak dlouho zbývá do setkání.

Teď klepání slyší stěží

a ke dveřím už rychle běží.

Však někdo jiný zas tam stál

s otepí na zádech, má černý šál.

Hledala jen teplý kout,

kde na chvíli může spočinout.

Tu židli měl pro svého hosta,

však její prosba byla prostá:

„Je doba Vánoc, je vánoční čas,

prosím jen na chvíli, než půjdu zas.“

Konrád jí nalil horký čaj z konvice,

pozval ji dál, kde stůl je a lavice.

Po jejím odchodu, cítí však zděšení

a obavu jinou,

vidí už čas není,

jak hodiny plynou

a Bůh ještě nepřišel, přitom dal slib,

Konrád v tom snu měl rozumět líp.

Náhle však zaslechl pláč čísi do ticha:

“Prosím vás, pomozte nevím jak dál.”

Konrád zas ke dveřím jak předtím pospíchá,

stojí však zklamán, jak dvakrát už stál.

Byla tam dívenka, v té vánoční hodině,

která se ztratila v sněhu své rodině.

Konrád byl zdrcený, smutný a dojat,

věděl, že pomocnou ruku může jí podat.

K sobě ji přitiskl a osušil slzy

a její dětský strach utišil brzy.

Vrátil se do domu tmavými vrátky,

věděl, že Vánoc čas nevrátí zpátky.

Bůh k němu nepřijde, je pozdě zdá se,

Konrád jde do jizby a v modlitbě ptá se:

„Pane můj, co tě tak zdrželo, že nepřijdeš víc?

Tak moc jsem chtěl dnes spatřit tvou líc.”

Vtom měkký uslyšel hlas, který hřál:

“Pozvedni tvář, já slib jsem dodržel, co jsem ti dal.

Třikráte stanul jsem ve dveřích tvých,

na tvůj práh stín můj lehl a zůstal v nich.

Byl jsem ten nuzák co trpěl chladem,

byl jsem ta žena, co strádala hladem,

byl jsem i ztraceným ve sněhu dítětem.

Třikrát jsem zaklepal a třikrát vstoupil jsem.

Pokaždé tvá vřelost vyšla mi vstříc,

láska je dar a nic není víc.

Byla to pro mne veliká čest,

že co host Vánoční jsem nechal se vést.“

Autor: Zdeněk Hanka | středa 18.12.2013 6:38 | karma článku: 11.73 | přečteno: 296x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 86 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.