Ostrým řezem
A jak se jeví?
Nedávno jsem strávil v souvislosti s křtem své nové knížky v České republice a na Slovensku úžasné chvíle, plné přátelské atmosféry a výborné nálady. Měl jsem pocit domova, tepla a vědomí sounáležitosti. V Česku i na Slovensku mi bylo skvěle, narazil jsem na pohostinnost na každém kroku. Taková je jedna tvář. Jenomže nová Česká republika se zabydluje také v docela jiné roli, kterou nastavuje vně svých hranic. Pod lupu proto pozvu jen ji. Pověst českých lidí při pohledu přes oceán se mění, přesněji, rozpadá se do dvou zcela odlišných poloh.
Zde mezi lidmi na této straně oceánu, kteří se soustředí na určitou výseč „vln“, které o sobě vysílají Češi, mezi lidmi, kteří jsou znalci v nějakém oboru cítíme respekt. Česká hudba nese tradičně visačku nejvyšší kvality, úrovní vědy se řadí Česká republika mezi země, které určují krok. Není to zdaleka jen IKEM, o němž se ve světě ví. Právě tak sportovci, malíři nebo spisovatelé zanechávají pozitivní nepřehlédnutelnou stopu po desítky let. Přísná kritéria pro kvalitu a čistotu léků, letadla, šperky nebo sklo si dávno získaly uznání na všech kontinentech.
Během posledních let o sobě dávají Češi vědět i jinak. Útěchou budiž skutečnost, že jde jistě jen o zlomek populace, ale nebezpečí nelze přehlížet. Spolu s ostatními vidím hrubý a nepokrytý rasismus, oblibu v urážení, ponižování a cynismu. V komentářích veřejnosti k jakékoli události najdeme sprosté urážky, osobní útoky, nevtipné hrubosti bez ohledu na téma. Shodit, poplivat, zesměšnit, zranit a ublížit. Tedy to je nový program pro Čechy?
Pokud jde o rasismus, je nutno zasáhnout okamžitě. Jak je možné, že zůstává bez trestu přirovnání některých lidí k prasatům jen proto, že patří k jinému etniku? Cožpak si evropské dějiny nepamatují na vznik genocidy za druhé světové války? I ta začínala nenávistnými výroky, které byly tolerovány. Kolik násilí a zvrácených pudů čtu například v požadování odřezání genitálií a zvrhlých chutí některých komentátorů z lidu.
Zde opatrně. Je nutno trestat kriminalitu. Dopustí-li se někdo trestné činnosti, je třeba takového člověka potrestat podle zákona. Hrubým zločinem proti lidskosti je i rasismus. Takového člověka je také nutno potrestat podle zákona. Za uhýbání před hrozbou, za slepotu před nebezpečím epidemie právě tato země už zaplatila. Nejde o maličkost.
Kolik uvolněné agresivity vytlačuje normální lidskou slušnost? Lze soudnost, kulturu projevu, respekt a porozumění přeřvat? Ano, ano, lze.
Mluvím-li o společenské zhoubné nemoci, dovolím si uvést zcela nahodile dva příklady.
Bolek Polívka je člověk, kterého mají lidé rádi, je to vynikající herec a mnohem víc než to. Rozdává dobrou náladu, je pozitivním motorem a dovedu si představit, že kdokoli se ocitne v jeho blízkosti přijme trochu jeho tepla. Manéž, Bolkoviny nebo Bolkovy filmy jsou národem právem velmi oblíbené.
Bolek možná udělal podnikatelskou chybu, možná něco neodhadl přesně, něco nevyšlo tak, jak si přál. Možná potřebuje podporu, radu, pomoc, to nevím. Kolik nenávistných, posměšných a urážejících útoků jsme si pak ale mohli přečíst, to je zarážející! Znamená to, že někteří lidé ve skutečnosti toho člověka nenáviděli a jen byli tiše? Třeba ho dokonce s lichotkou žádali o podpis.
Něco podobného mohu napsat o Václavu Havlovi. Ve světě vysoce respektovaný muž, politik, který svým nepolitickým charismatem představil svou zemi světu jako společnost přátelských lidí s humorem, kteří sledují takové morální hodnoty, jako je pravda a láska. Co je špatného na těchto hodnotách? Proč dnes, když se nemůže on sám vyjádřit stává se terčem hrubých urážek?
Prosím, zastavte nenávist mezi lidmi. Zastavte rasismus, zastavte pomlouvání, zraňování, sarkasmus, tolerované násilí, ostny v obyčejném dialogu. To nemůže udělat žádný politik. To může a musí udělat každý, komu záleží na budoucnosti malé země s bohatou i trpkou historií zvané Česko.
Zdeněk Šťastný
Po stopě pohlednice z Peru
Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.
Zdeněk Šťastný
Hra pro náročné
Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.
Zdeněk Šťastný
Originálním inkoustem
Uvažoval jsem nad tím, zda tento blog zveřejnit. Vůbec ne pro obsah sdělení. Je ale psán anglicky a bylo by ke škodě toho textu, kdybych jej překládal. Naopak, právě v angličtině má punc pravosti. Napsala jej moje dcera, profesí novinářka, pro kanadské čtenáře a vlastně nebyl míněn pro českou obec. Já si jej však s jejím souhlasem přesto dovolím uveřejnit a jen prosím, aby své čtenáře nalezl. Přiznávám, že angličtina může být nesnadná pro porozumění českým očím. Jsem si ale jist, kdo chce rozumět, ten porozumí. Bez ohledu na jazyk. Autorem blogu je tedy Marketa Stastna, Ottawa.
Zdeněk Šťastný
A jak to bylo dál?
Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.
Zdeněk Šťastný
Aprílové království
Za lesy, prý v dálce kdesi za ploty a za vrátky je království bez adresy z Aprílové pohádky.
Zdeněk Šťastný
V této oblasti jsem staromódní
Přestože nejde o jakkoli skrývané tajemství, svět žen zůstává pro muže nedostupný. Dýcháme týž vzduch, hovoříme týmž jazykem a přesto, pokud my, muži, překročíme ten práh a vstoupíme hlouběji za prostor průniku světů mužského a ženského, tápeme a bloudíme.
Zdeněk Šťastný
Roztočená střelka kompasu
Jako bych je slyšel: “Já přece na nějakou politiku kašlu. Chtěla bych dětem upéct to, na co mají chuť a vybírat s nimi oblečení, které jim sluší.” “A já bych je chtěl učit jezdit na kole, hvízdat na prsty a naučit je plavat. Chci vést normální poklidný život.”
Zdeněk Šťastný
Sedí ten stařičký fór pořád?
"Proč máš zalepené to oko?” “Taková blbost. Sledoval jsem anténu na té naší služební volze, jak se vysunuje a jak se tak dívám, tak mi vypíchla oko.” “To je šílený...” “...ale bylo to ve službě, tak jsem měl nárok na odškodnění. Dostal jsem černobílý televizor.” “Vidíš, kdyby sis vypíchl obě, mohl jsi dostat barevný.” Každý z nás nějaký zná a každý z nás docela jistě nějaký se smíchem šířil. Já taky. Ty vtipy se na někdejší esenbáky možná hodily. Tehdy.
Zdeněk Šťastný
Vánoční host
Mám nahrávku vyprávění, které velmi působivě podává Johnny Cash. Jmenuje se The Christmas Guest. Text napsal G. Jones. Vědom si skutečnosti, že není v mých silách přenést náboj v plné síle, v tvůrčí pokoře jsem se přesto pokusil text přeložit tak, abych se přidržel co nejvíce originálu. Přeji nejen všem čtenářům šťastné a veselé Vánoce, prožité v míru a lásce.
Zdeněk Šťastný
Jak jsme na tom se seriály
Televizní seriály obecně jsou v obecné oblibě snad proto. že divák vstupuje mezi své hrdiny podomácku v bačkorách a ti se tak stávají součástí rodiny. Úvaha o seriálech je proto nadčasová.
Zdeněk Šťastný
Sanitka 2
Možná proto, že jsem sám profesionální záchranář v Kanadě a v podmínkách kanadského severu jsem získal zkušenost pod červeným majákem rychlé záchranné služby, těšil jsem se na volné pokračování příběhů legendárního seriálu. Důvodem mohlo být i to, že jako autor mám ke slovesné tvorbě velmi živý vztah. Chtěl jsem asi také nahlédnout přes rameno do tvůrčí kuchyně respektovaného autora. Dík současné technice jsem tu možnost měl.
Zdeněk Šťastný
O lasu nad hlavou
Je to podivuhodný fenomén a snad muzikolog a sociolog by dokázali vysvětlit, proč právě v té domácí kotlině se mezi dudáky, dechovkou a cimbálovkou, usadili i honáci dobytka, pistolníci a hra na drsné zákony Divokého západu.
Zdeněk Šťastný
Stampede
Může se nám vybavit sugestivně děsivý obraz ženoucího se stáda dobytka, tak jak jej nabídl jedinečným způsobem Johnny Cash. Mnohým však to slovo může připomenout tradiční regionální slavnost, vracející do života doby Divokého západu. Přikláním se svou úvahou k živlu druhému.
Zdeněk Šťastný
Hvízdlo mi to u ucha
Vlastnit restauraci patří k povinnému koloritu světoběžníka. Jsem rád, že jsem se ponořil do těch neznámých vod, tu zkušenost vytvořil a obstál. Tato má jistota však málem byla vykořeněna.
Zdeněk Šťastný
Věřím, že ano. Určitě ano.
Byla to tehdy přirozená samozřejmost? Hloupost na nepravém místě nebo odvaha na místě pravém? Možná to byla pověstná klika, možná dva náhodní lidé měli štěstí nebo jsme k sobě byli slušnější. Že by to bylo v tom? Tak se ptám, zda by se to mohlo stát i dnes, právě tak, jako se to odehrálo tehdy.
Zdeněk Šťastný
Nic víc, než posedlost
Dočetl jsem se, že hotel Praha se má proměnit v trosky. Tedy ...má se jásat? Je třeba si vzít mávátka? Bude se sledovat účast a provolávat sláva?
Zdeněk Šťastný
Vy mládenci, kteří jste jako já...
... tak jste možná bohatší o shodnou zkušenost. Netřeba líčit, jak to začíná, ale plné hlubokých zážitků je rozhodně to pokračování. Všechno se má vidět z obou stran, jde jen o přípravu auditoria. Celé představení o několika dílech začíná laskavě a mírně.
Zdeněk Šťastný
Den otců
Okolnosti jsou stejné, zkušenost je táž, návyky jsou shodné a přece člověk jedná zcela jinak, vstoupí-li do hry emoce. Takové nestandardní počínání může pak vyznít komicky, možná o člověku vypoví něco víc, někdy to může být dobré, jindy ne. Ať tak či onak, naše člověčí pocity, vnímání a srdeční hnutí řídí naše jednání víc, než se na první pohled zdá.
Zdeněk Šťastný
Třeba to tak mělo být
Cesta za cílem, který si člověk sám stanoví, se všelijak klikatí. Nahoru, dolů, někdy na dešti a podstatné je nezastavit se. Doslova to platilo na jedné z etap. Hlavně se nezastavit. Vzpomněl jsem si a usmál jsem se, protože jsem viděl film. Jeden známý herec se jmenuje právě tak, jako ústřední postava onoho krátkého příběhu ze života. Symbolická a podivuhodně příznačná je skutečnost, že v roli, kterou zmíněný herec ztvárnil, nakonec...
Zdeněk Šťastný
Skvělý vedlejší efekt
Celkový dojem byl velkolepý. Během celého procesu jsem nepřestával mít pocit hry, se vším, co k tomu patří. Sem řadím i závěrečné hřejivé pohlazení po zkoušce. Aby však pohlazení neakcelerovalo sebevědomí nezdravě, je třeba přiznat, že jsou okamžiky vice či méně významné, kdy sami sebe můžeme pokárat pro nedostatek předvídavosti.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 565x