Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Roztočená střelka kompasu

21. 02. 2014 16:56:44
Jako bych je slyšel: “Já přece na nějakou politiku kašlu. Chtěla bych dětem upéct to, na co mají chuť a vybírat s nimi oblečení, které jim sluší.” “A já bych je chtěl učit jezdit na kole, hvízdat na prsty a naučit je plavat. Chci vést normální poklidný život.”

Odkud ten hlas přichází? Ze Švédska nebo z Estonska? Z Česka, ze Spojených států nebo z Rumunska? Z Ukrajiny, z Japonska nebo z Velké Británie? To se opravdu nepozná.

Nikdo nemá volbu do jakého momentálního politického režimu se narodí, do jakého pohlaví, jestli ve středověku a skončí na hranici jako čarodějnice nebo do druhé světové války jako Žid, Slovan nebo Asiat, jako homosexuál. Jak si mohu objednat či neobjednat, že se narodím či nenarodím v současném Somálsku, jako mayská obětina nebo v kočovném voze a zemřu v novorozeneckém věku na srdeční vadu? Nikdo si nevybere svou rodinu, do níž ho sudičky přivedou. Jaký mám vliv na to, jestli se narodím vědeckým pracovníkům, vrcholovým sportovcům, nebo dvěma náhodným známým, kteří se setkali na cestě z výkonu trestu? Lidem zámožným nebo chudým, jestli se narodím zdravý nebo s nějakým defektem, protože mi tak padla kostka? Jestli budu mít kolébku v rodině křesťanské, ateistické nebo šintoistické? Jaká zadřená pýcha by mě tedy měla opravňovat myslet si, že právě já jsem nositelem té správné normy jen proto, že jsem třeba muž a běloch? Že jsem správný, protože jsem se nenarodil v Kyjevě?

Na Ukrajině se střílí a lidi prožívají bolest, strach a stres. Každý z těch lidí, ať straní jakékoli vidině, chce ve skutečnosti totéž. Mít poklidný život, kdy se může těšit z toho, že někomu přinese kytku, že se mu narodí zdravé děti, chce se těšit na vnoučata. Každý na světě má po tisíciletí tytéž touhy - s přihlédnutím ke kultuře doby a regionu - a přesto se nedaří ty touhy systémově naplnit.

Myslím, že nikdo se ve svém soukromém životě nechce zabývat zdravotnictvím, ale chce být zdravý. Málokdo chce hloubat večer nad ekonomickými trendy, ale pro svou rodinu chce mít příjem, který stačí uspokojit její potřeby a zájmy. Chce, aby jeho život byl předvídatelný.

Každý má dvě půlky a každému je zima, když mrzne. Každému je úplně stejně špatně po zkaženém bramborovém salátu, ať je to Turek, bezvěrec, Ukrajinec nebo člen královské rodiny. Každý se raduje, když se mu něco podaří a každý je smutný, když mu někdo blízký zemře. Vy, já, každý normální člověk. Pokud takto svět nevnímáme, jsme zajatci vlastních předsudků a vlastní pýchy. Tam jsou zárodky nenávisti. Vždyť Češi sami byli a mnohde jsou předmětem předsudků.

Na Ukrajině jsou také docela normální rodiny jaké jsou kdekoli jinde. Politická otázka, zda směr evropský nebo ruský lidi na Ukrajině, podle mého názoru, vlastně vede do mlhy. Mám za to, že to nevědí. Hledají možná i další směry, ale cíl mají vlastně týž. Všichni se chtějí mít docela obyčejně dobře, věnovat se činnostem, které je baví, jen nevědí, který směr jim to zajistí.

V českých diskusních prostorech se setkávám s rigorózními odsudky a předsudky, se vzájemným urážením diskutujících, cynismem, přesným či nepřesným odkazováním na historické události, vzájemným trumfováním se, kdo ví víc, s generalizovaným odmítáním jiného pohledu.

Považuji za příznivé znamení, že Česká republika - stejně jako Slovensko - je připravena otevřít dveře těm normálním a obyčejným lidem, kteří jsou zoufalí, kteří nechtějí válčit na náměstí, kteří chtějí žít docela normální život a účastnit ho. To je podání ruky člověku v nesnázích.

Autor: Zdeněk Hanka | pátek 21.2.2014 16:56 | karma článku: 8.91 | přečteno: 333x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.