Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V této oblasti jsem staromódní

8. 03. 2014 0:38:40
Přestože nejde o jakkoli skrývané tajemství, svět žen zůstává pro muže nedostupný. Dýcháme týž vzduch, hovoříme týmž jazykem a přesto, pokud my, muži, překročíme ten práh a vstoupíme hlouběji za prostor průniku světů mužského a ženského, tápeme a bloudíme.

Uvedu malý příklad. Dostal jsem za úkol koupit kondenzované mléko a listové těsto. Jenomže to je veliký úkol, který se rovná vstupu do kosmické lodi. Předně je třeba objevit, kde jsou v obchodě příslušné police. Abyste si zkrátili utrpení a nemarnili čas, zeptáte se prodavačky. Pak stanete před konzervami a dokonce lahvičkami s různými roztoky, pravděpodobně mléčnými. Některé mají zelený proužek, jiné modrý nebo dokonce červený. A co to? Tam jsou bez proužku a tady zase něčím ochucené a množství nějaké složky je vyjádřeno v procentech. Jediné správné řešení se může zrodit právě v mužské hlavě: část police s těmi nejpodezřelejšími konzervičkami vyfotografujete a odešlete domů s dotazem.

A teď malý kvíz adresovaný výlučně mužům. Otázka číslo jedna. Víte, kde máte doma povlaky na polštáře a jaké jsou obvyklé rozměry takových povlaků? A ještě těžší otázka. Kolik máte doma polohrubé mouky? Jaké číslo okolo krku má mít vaše košile? Jak vypadá leštěnka na nábytek? Jakou teplotu má mít žehlička na ty vaše šedivé kalhoty? Jak často se má zalévat ta rostlina, která stojí na vašem psacím stole? Kolik stojí vyčištění vašeho saka? Kdy má narozeniny vaše neteř? Jaká byla porodní váha vašich dětí? Kde máte uložený váš rodný list?

Chcete tedy dát najevo, jak si vážíte toho tichého chodu a nabídnete, že uvaříte. Ohlásíte tento úkaz týden dopředu a vědecká příprava k tomu procesu vyžaduje absolutní soustředění a spolupráci všech, jistěže podle vašich přesných pokynů. Nadejde ten sváteční den a kuchyně se promění v manévry. Hluk, hromady nádobí, kouře všech barev a slibnou počáteční vůni střídá pach spáleného pokrmu a radostné pohvizdování vystřídají kletby, u nichž nemohou být přítomny děti.

Je čas vyvážit to neštěstí drobností, kterou vyhladíte rozpaky nad vaší kulinářskou kreací. Vydáte se rafinovaně a velmi odhodlaně jako doprovod do obchodů s oděvy. Tam jako bernardýn následujete podpatky před sebou mezi nekonečnými řadami ramínek. Spolu s dalšími utrmácenými muži posedáváte před zkušebními kabinkami a pak se dočkáte.

„Tady to by se mi líbilo.“ Po nějakém váhání a přikládání jde kousek zpět na ramínko. Pak znovu z ramínka a pak zase zpět na ramínko. Už víte, že to je ono. Tajně si konkrétní kousek vyfotografujete a teď víte, jaký dárek koupíte, až se sem nazítří vrátíte. Doma se radujete z kvality snímku, zabýváte se rozlišovací schopností vašeho přístroje a druhý den chcete halenku koupit. Máte ji přece vyfotografovanou, dokonce jste si poznamenal velikost. Ano, ale který obchod to byl?

Ženy žijí ve světě, v němž se muž nevyzná. Žena vstoupí do obchodu s obuví, pravého ráje nebeského. Tam, kde muž sáhne po prvním páru, zaplatí a rychle se vzdaluje, tam žena prodlévá, mešká, hledá, vrací, prohlíží, zkoumá a žádá prodavačku o ťapky na vyzkoušení. Muž neví, že něco takového existuje. Potřebuje boty, tak si je koupí.

Nechť jsou ženy tím čím jsou. To všechno je na nich půvabné. Současně však je velmi náročné být ženou. Ten svět, který my muži neumíme dešifrovat má v sobě obrovské množství odpovědnosti, citu, práce, vytrvalosti, podpory, porozumění, ale také zranitelnosti.

Ženám k jejich svátku tímto věnuji kytičku a děkuji za to, že jsou takové jaké jsou.

Autor: Zdeněk Hanka | sobota 8.3.2014 0:38 | karma článku: 11.37 | přečteno: 364x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.