Aprílové království

Za lesy, prý v dálce kdesi za ploty a za vrátky je království bez adresy z Aprílové pohádky.

V líbezném tom širém kraji

bez ohledu na dobu

po staletí lidé mají

prapodivnou chorobu:

Na svalnaté, silné brachy

šeptají si doma vtip.

Když dupnou však, potom strachy

neschová se nikdo líp.

Rozprodají nebo dají

doširoka sousedům

po otcích svých vše co mají,

šperky, stůl i vlastní dům.

Vyhraje, kdo nejvíc šidí,

ztropí větší sprostotu,

přechytračí více lidí,

ke lži jeví ochotu.

Jsou na sebe jako vosy,

nálada jak v kocovině.

žihadlo se tam teď nosí

- do celé pad soumrak síně

Ukřičeni jsou ti, kteří

chtějí slušně začít znova,

co v pravdu a lásku věří -

je to země Aprílová

Svoboda je opojení,

umění jak víno pít,

není vítr k ochočení

jenom vědět, jak s ní žít.

Svoboda je koncert v sále,

v němž pohodu naruší

ten, kdo ve tmě neustále

bzdinou kazí ovzduší.

Až v tom sále vyvětrá se

a zvyk pšoukat jednou zmizí,

vychutná se v plné kráse

svoboda – ten poklad ryzí.

Po Aprílu zákonitě,

proto vždycky přijde Máj

zima zhyne na úbytě

a rozkvete celý kraj.

Nádherné i bolavé

místo je, kde domov můj

proto Svatý Václave,

tam dobré lidi opatruj.