Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A jak to bylo dál?

29. 08. 2014 18:11:17
Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.

Mez, která dělí vstřícnost, porozumění, pochopení, toleranci a podání ruky od kategorie udobřování, ústupu, slabosti, appeasementu, ohnutí páteře a vyklešťování vlastních svobod je neostrá. Přesněji, každý ji může vidět jinde.

Řekněme, že cestuji vlakem, chci si číst a kupé se mnou sdílí další tři lidé. Povídají ji a občas se zasmějí. Jeden z nich vstane, krátce otevře okno, do kupé zavane studený vzduch, okno zase zavře. Opět se všichni usadí a vyprávějí si a jiný z té družiny začne hlučně předvádět jakousi komickou historku a potřebuje k tomu téměř celý prostor kupé. Opět se pak posadí ke svým přátelům a všichni se hlučně smějí, přesněji, už se řehtají. Z batohu jednoho z nich vykoukne láhev a už je také otevřená. Všichni si přihnou a novou příhodu začne přehrávat jiný cestující z té chasy. Ten už potřebuje vyskočit si na sedadlo a okno musí být otevřené, aby příběh byl věrohodný. Pro příští scénář je už nezbytný i můj kufr, pak i jeho obsah.

Mám se usmát, omluvit se a z kupé odejít? Já? Kam? Na konec vlaku? Mám zasáhnout? Kdy? Kde byla ta hranice?

Právě pro takové případy existují zákonné normy. Jsou-li jejich meze porušeny, následuje odpor a trest. V opačném případě jde o ústup, podobný ústupu před povodní nebo virem. Pravím, že appeasement nikdy nevedl k ničemu dobrému.

Pokud jsem nepřekročil hranici metafory, pak se ptám, kde začíná demagogie. Dočetl jsem se, že zahalený obličej se vlastně rovná černé přílbě motocyklisty. Tady tvrdím, že jde o krystalický příklad demagogie. Jistěže všichni cítíme propastný rozdíl mezi těmito dvěma zahaleními. Jde o nezbezpečné zkreslení, které je naštěstí v tomto případě průzračné. Proč nebezpečné?

V jádru jde údajně o pošetilý globální spor o to, co je kde neviditelného, nehmatného, vzdáleno našim smyslům. Ostatně, kdo zná tu odpověď? Kdo si osobuje právo tvrdit, že právě on to ví? Kolik andělů může tančit na špičce jehly? Pokud však přesáhnou tato zamyšlení soukromé pocity a filosofické diskusní stoly a vydají se do „kupé vlaků“ a pokud jejich stoupenci promění lidská obydlí v bojiště a šťastné rodiny v poraněná torza a životní radosti v bolest a krev, pak je třeba se ptát, kde jsou hranice velkorysé tolerance. Všechna historická zaštítění se svým prvotním požadováním respektu k světonázorovému přesvědčení držela a drží vždycky téže šablony. Nenápadné, vlídné přesvědčování formou povinného čtení či plošných přednášek vede přes zotročování svobodného myšlení k ovládnutí davu a s ním k nelítostné a brutální expanzi směřující k potlačení a vyhubení svobod jiných lidí.

Aby nedošlo k mýlce. Je mi lhostejný ten, kdo si vytváří své soukromé představy o nadpřirozeném světě mimo nás nebo filosof, který hloubá nad tím či oním. Mluvím o nebezpečných lidech, ať jsou přestrojeni jakkoli či používají jakékoli krycí beranidlo.

Pokud jsem použil slovo ‘nenápadné’, pak je třeba nepřehlédnout také agresivitu a nevybíravou útočnost některých účastníků diskusí. Nejde totiž jen o čiré zneužití Svobody slova. Protlačují se tak do veřejné diskuse násilníci, kteří se takto snaží ustavit normy v jednání. Jde v zásadě o týž, zprvu nenápadný a vysoce nebezpečný program, který je třeba zastavit ve výhoncích, podobně jako ony cestující v kupé.

Je čas nazvat věci pravými názvy a neobalovat opatrně do pošetilých pláštíků. Kdo je zloděj, je zloděj a kdo je vrah, ten je vrah. Lze je tolerovat? Ne. Laskavý a z duše mírumilovný člověk Jaroslav Hutka dává zbystřit svým posluchačům, když zpívá, že nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá.

Mají-li lidé přežít, pak platí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou.

Autor: Zdeněk Hanka | pátek 29.8.2014 18:11 | karma článku: 4.25 | přečteno: 187x

Další články blogera

Zdeněk Hanka

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 388 | Diskuse

Zdeněk Hanka

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Kdo je tu dnes rasista aneb obejmi nácka ( v Dánsku)

Antifa a někteří černoši co nikdy nebyli otroci nadávají bělochům co nikdy nebyli ani náckové ani otrokáři. Jižanské symboly se v tichu noci odklízejí, vlajku Antify hrdě zvedli před radnicí ve Vriginii. Antifa když protestuje

17.8.2017 v 0:02 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 92 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická, svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale múže trochu zvrtnout a vypadat spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Petr Omelka

Pozor na víly !?

Náš lužní les ukrývá mnohá tajemství a někdy i nástrahy, o kterých nemá běžný turista sebemenší tušení...

16.8.2017 v 22:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 620 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 222 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.