Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Věřím, že ano. Určitě ano.

Byla to tehdy přirozená samozřejmost? Hloupost na nepravém místě nebo odvaha na místě pravém? Možná to byla pověstná klika, možná dva náhodní lidé měli štěstí nebo  jsme k sobě byli slušnější. Že by to bylo v tom? Tak se ptám, zda by se to mohlo stát i dnes, právě tak, jako se to odehrálo tehdy. 

Nastavuji zpětné zrcátko a vidím polovinu let osmdesátých. Za doprovodu muzikálního dvoutaktu svého wartburgu jsem se vracel z oslavy narozenin. To můj bratr, tehdy už běžec po vlastní ose, zvedal sklenku a my s ním, i když já jen pořidičsku s tehdejší žlutou libertou nebo zelenou amarou. Mohlo být po druhé hodině v noci, čas návratů zbloudilců a nočních tuláků. Po několika zatáčkách jsem si uvědomil, že jsem u něj na botníku  zapomněl řidičský průkaz. Ten někdejší růžový. Zakulacený wartburg s rozesmátou maskou se však hnal Prahou dál a když pod mou pevnou rukou v rachotu opouštěl Mezibranskou, dále pak Sokolskou, aby vjel na předmostí Nuselského mostu, děj se začal odvíjet jinudy.

Stála tam tehdy stopařka. Právě tam, na hlavním tahu, ve dvě hodiny nad ránem. Výzva pro ty, kteří by chtěli její samoty zneužít. Cosi mi říkalo, že to není ta, která čeká na zákazníka. Zastavil jsem a natáhl se, abych stočil okénko.

“Prosím vás, nejedete do Brna?” Zeptala se. Moravskou melodiku lze rozpoznat po první slabice.

“To nejedu. Já jsem vám zastavil pouze proto, abych vám řekl, že tady stopovat nemůžete. Nesmí se to a kromě toho jste zranitelná. Jakkoli.”

“A můžete mě hodit na výpadovku na Brno?” Tady jsem si uvědomil, že jsem právě přijal  odpovědnost a protože jsem znal Malého prince, věděl, jsem, že odpovědnost je třeba brát vážně.

“Tam byste na tom byla stejně. Víte, kolik je hodin? Tady ovšem stát nemůžeme. Naskočte si a něco vymyslíme.” Dvoutakt zadrnčel a už vezl noční tuláky dva.

“Ale když jste z Prahy, tak možná tady znáte…” padlo jméno. Dovolte mi, abych na tomto místě uhnul od dokumetárního charakteru reportáže a to jméno smlčel.

“Vy si děláte legraci,” zůstal jsem v překvapení uvažovat o spiknutí, “toho opravdu znám. Kde bydlí?”

“Na Pankráci…” I zde padlo jméno ulice a mé překvapení opustilo meze. To město má milion obyvatel!

“Jsme vlastně nedaleko. Vím, kde bydlí a mohu tam zastavit.”

“Víte, přijela jsem se zájezdem z Ostrožské Nové Vsi. Ujel mi autobus na Moravu a já jsem tady zůstala jen tak. Bez dokladů a bez peněz.”

Byli jsme před vchodem do jednoho z těch paneláků. Na dosah, jen zmáčknout zvonek.

“Jen si nejsem jistý, zda teď je můžeme burcovat. Vždyť bude půl třetí ráno.”  Nápad jsme zamítli. Opět seděla v autě a byli jsme v pohybu. Tentokrát za námi zvolna brouzdalo legendární žiguli žlutobílé barvy s písmeny VB. Nepřál jsem si kontakt, protože bych nedokázal vysvětlit, proč nemám s sebou řidičák a moje nová spolucestující věc neusnadňovala. ‘Jeď podle předpisů a vrcholně ukázněně’ vybízel jsem sám sebe. ‘Tak jak by rádi viděli každého řidiče. Třebaže v hrbatém wartburgu.’

“Kde mě vysadíte?” Ruce v klíně na holých nohách a bezradná.

“Tady zastavíme, já zavolám z budky domů a přivezu vás k nám. Tam přespíte a ráno vyrazíte na Brno.”

Moje nekonečně dobrá a laskavá maminka, jak ty nejlepší maminky na světě bývají, rychle prostřela na stůl, abych mohl novou nocležnici uvést a pohostit jak pocestné hostíváme. Nasytila se, osprchovala a usnula jako jezevec.

Teprve teď jsme se šeptem radili. Tehdy maminka pronesla ten památný výrok: “Ale co když se ráno probudíme zabití?” To byla vážná otázka. Jsouc velmi sečtělá, věděla, že musíme zevnitř zamknout a klíč skrýt. Alespoň neuteče. Tak jsme neslyšně také konali.

Jitro nás postavilo na nohy, zatímco dívka pod vysoko stojícím sluncem ještě spala jako batole. Cítíce zahanbení, snesli jsme klíče tiše zpět na příslušná místa. Mladá cestovatelka opět přijala lázeň a štědrou snídani a spolu s ní červenou padesátikorunovou bankovku, krytou zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé. Odešla na vlak.

Rád jsem zavolal to ráno svému bratrovi, abych se s ním podělil o zážitek. Kdepak, pomyslně po zádech mě nepoplácal.

“Ty jsi přece vůl.” Mezi bratry se to může, “abych ti řekl, co bude dál. Byla už těhotná, zná tvoje auto, zná přesně adresu, jak to vypadá doma, z toho se nevysekáš. Začnou ti chodit složenky.” Toho vola, myslím, zmiňoval několikrát. Ještě jsem zažertoval pobratrsku.

“Tak bych se pro ni ještě aspoň mohl vrátit, abych si to zasloužil.” Byl jsem ale bez nálady dlouho, dny byly napínavé.

Pak skutečně ze schránky vypadl dopis z Ostrožské Nové Vsi. Přiznejte, že byste se taky při otvírání chvěli.

“Vážený a milý pane, my, jako rodiče jsme ji seřezali. Takové riziko! Cizímu člověku do auta! V Praze! A do bytu! Vůbec nedovedeme domyslet, co všechno se mohlo stát! Měla obrovské štěstí a vám a vaší mamince patří veliký dík.”

Já to vím, že zasluhuji za svůj dávný skutek v očích mnoha pětku a snad i výprask. Přesto se nedovedu ubránit pocitu, že možná ji to noční setkání s wartburgem odvrátilo od několika řádek v černé kronice. Třeba dnes k ní to volání dolehne a když bude opět stopovat, zastavím jí.

Mohlo by se to stát dnes?

Autor: Zdeněk Šťastný | pátek 28.6.2013 3:43 | karma článku: 12,22 | přečteno: 318x
  • Další články autora

Zdeněk Šťastný

Po stopě pohlednice z Peru

Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.

31.12.2014 v 23:52 | Karma: 8,53 | Přečteno: 439x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Šťastný

Hra pro náročné

Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.

29.12.2014 v 16:40 | Karma: 9,38 | Přečteno: 530x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Šťastný

Originálním inkoustem

Uvažoval jsem nad tím, zda tento blog zveřejnit. Vůbec ne pro obsah sdělení. Je ale psán anglicky a bylo by ke škodě toho textu, kdybych jej překládal. Naopak, právě v angličtině má punc pravosti. Napsala jej moje dcera, profesí novinářka, pro kanadské čtenáře a vlastně nebyl míněn pro českou obec. Já si jej však s jejím souhlasem přesto dovolím uveřejnit a jen prosím, aby své čtenáře nalezl. Přiznávám, že angličtina může být nesnadná pro porozumění českým očím. Jsem si ale jist, kdo chce rozumět, ten porozumí. Bez ohledu na jazyk. Autorem blogu je tedy Marketa Stastna, Ottawa.

23.9.2014 v 22:57 | Karma: 8,44 | Přečteno: 421x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Šťastný

A jak to bylo dál?

Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.

29.8.2014 v 18:11 | Karma: 5,82 | Přečteno: 191x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Šťastný

Aprílové království

Za lesy, prý v dálce kdesi za ploty a za vrátky je království bez adresy z Aprílové pohádky.

1.4.2014 v 0:53 | Karma: 5,54 | Přečteno: 212x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně

25. dubna 2024  11:36,  aktualizováno  21:15

Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  21:06

Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...

Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman

25. dubna 2024  20:44

Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...

Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle

25. dubna 2024

Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 66
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 565x
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích

Seznam rubrik