Nepovedený člověk? Kristapána..... vy doktoři opravdu nemáte k ničemu žádnou úctu! O tom vypovídá i tento váš blog. Hranici nemá právo určovat nikdo, pokud se dostane do rukou lékaře člověk, kterému lze pomoci, tak má pomáhat a ne určovat, zda stojí za to bytost léčit. Bez ohledu na to, zda je to narozený nepovedený člověk, ředitel zeměkoule nebo 100 letý stařeček. Pokud to nechápete a máte potřebu o tom přemýšlet, je to velmi smutné.

Milá Ireno,

nevím, proč vás zvedl obrat nepovedený člověk, když ho vytrhnete z konceptu, zní to hrozně, ale pokud to čtete, tak to tak, jak je to míněno přece musíte chápat, ne? a kde jste vzala, že autor v blogu píše něco o tom, co má a co nemá smysl léčit? Je to ale určitě námět k přemýšlení, spíše ve filozofické rovině, jak se na to dívají různí lidé různě, ale o tom je i život a lidi, které v něm potkáváme, no ne?

Úkolem prodavače je prodávat, nikoli posuzovat, zda je kupec už příliš tlustý, než aby mu ještě nějaké další jídlo prodal.

Úkolem obhájce není soudit, ale obhajovat - třeba i desetinásobného vraha nebo prznitele malých holčiček, na jejich souzení jsou určeni jiní.

Úkolem lékaře je léčit a zachraňovat životy, nikoli zabíjet nemocné.

Každý má dělat to, k čemu je svou profesí určen (dnes si ji navíc každý sám vybral!), a to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez zanedbání ničeho, co je schopen nezanedbat. když budou lidé dělat to, co jim nepřísluší, svět přestane být k žití.

No, možná se tomu budete divit, ale na lékařských fakultách se jako imperativ nevyučuje "léčit za každou cenu", ale "především neškodit" (primum non nocere). A tohle je přesně případ, kdy je skutečně nutno uvažovat nad tím, zdali tím, že se pokoušíme zachránít dítě se skutečně velmi závažnými mnohočetnými vadami, spíš neškodíme... Takové dítě vysoce pravděpodobně stejně zemře, ale než se tak stane, prožije život plný bolestí, strávený v nemocnicích, jedna operace za druhou, trpět bude nejen ono, ale i jeho rodiče.

Ty vrozený vady měly bejt zjištěný ještě v prenatální péči a mělo to skončit potratem. To byla především nezodpovědnost rodičů. Neměli to nechat dojít až do předčasnýho porodu. Byli-li pámbíčkáři, dobře jim tak!

Absolutní neúcta k životu. Milý pane, nevím, že by existoval zákon, že pokud jsou zjištěné vrozené vady v těhotenství, musí matka na potrat jinak dobře jí tak. Váš přístup k životu mi nepřijde odlišný od selekcí v koncentračních táborech nebo programu, kdy nacisté zabíjeli duševně choré.

Vážený kolego, nejen Vy u zrodů života, ale i ostatní v dalších fázích často řešíme tyto otázky a občas máme pochybnosti, zdali je intensita našeho snažení ještě smysluplná, jestli tím, že pracujeme jak nejlépe umíme /jako tomu bylo ve Vašem případě/ naopak někomu nepřinášíme strasti v dalších dnech.

Myslím, že zhruba po 10-15 letech praxe každý lékař pozná, kdy ještě léčit a kdy už nepřekážet. Existuje-li Bůh, vyšší moc atd. /dle filosofie každého člověka/, pak je také trochu rozhodnutí na něm a netřeba se mu protivit.

Ale mezní případy existují a upřímně řečeno jsem rád, že je občas nemusím řešit a jen si o nich čtu.

Pěkný den.