Zdeněk Hanka
Zkusme to vypočítat společně
Zdálo by se vám, že to je hádankářská soutěž. Já jsem si však byl jist, že jsem nezabloudil a že skládám orientační součást vstupní zkoušky medicínské. Otázka zněla nějak takto. Nájezd před garáž stoupá v úhlu šesti stupňů. (Tady má představivost ještě věděla, kudy se vydat. Zadání však pokračovalo dál.) Šířka nájezdu je šestnáct stop a tři osminy palce. Horní plocha nájezdu je dlouhá sedmnáct stop a dvě třetiny palce. Kolik kubických stop betonu bude třeba na zbudování nájezdu?
Zdeněk Hanka
Živé muzeum
Jsou muzea, kam člověk zajde častěji, než jednou za život. Zvláštní muzea, která se vlastně vůbec mezi opravdová muzea neřadí. Mají otevřeno pravidelně, vstupné nikdo nepožaduje a jsou rozeseta všude po světě. Nestojí na hlavních bulvárech, přestože ke koloritu velkých měst nesporně patří. Mají pokaždé nabito.
Zdeněk Hanka
Ucítil jsem tu vůni, tak jsem si vzpomněl
Je možné, že o ten krátký příběh už někdo zavadil a bude se mu zdát povědomý. Opravdu se stal a ve svém povídání po větru se o něj podělím tak, jak se skutečně udál. Nezáleží, myslím, na tom, že se váže k vánočnímu času. Věřím, že si to zaslouží.
Zdeněk Hanka
Šířím poplašnou zprávu
Jsou případy, kdy je snadnější něco zakázat, než povolit. K zákazu mnohdy stačí pouze držení razítka a příslušné moci. Věc je vyřešena. K povolení je k uvedenému navíc potřeba znalostí, moudrosti a také odvahy. Nejtěžší je však rozlišit, kudy je v případě zákazu nutno vést hranici mezi autokratickým zneužitím moci a účelným zákrokem, směřujícím k nějaké obecné ochraně. Troufnu si hledat onu jemnou hranici.
Zdeněk Hanka
I když se to nenosí
Kolik je na celém světě rukou, které nesou domů tašku s nákupem, kolik rukou drží žehličku a kolik prstů drží jehlu s nití? Kolik tváří je zakrytých burkou a kolik sestřiček v nemocnicích podává v noci léky? Kolik žen v nenápadné a neviditelné tichosti podporuje své muže na jejich cestě vzhůru? A kolik dívek, žen, maminek i babiček dostane kytku?
Zdeněk Hanka
To bude nejspíš něco ve vodě.
Dějiny jsou psány emocemi. Není tedy ani divu, že člověk, který je vzdálen od své země ji nevnímá jako pouhou geografickou skutečnost, ale cítí ji trvale v sobě. Jinak se ho pak také dotýká kritika ‚otčiny‘ v závislosti na tom, kým je vyslovená.
Zdeněk Hanka
Kolik žhářů je třeba?
To je známá pravda. Je-li v sudu splašků kapka vína, máme před sebou stále splašky. Dostane-li se kapka splašků do sudu s vínem, máme před sebou opět splašky. Podobně stačí mít v poklidné vilové čtvrti jediného žháře. Takto jsem se i zamýšlel, když jsem nedávno četl kalkulaci, která uzavírala, že počet nedávno propuštěných, je vlastně zanedbatelný v poměru k ostatní populaci. Teď ale mířím jinam a přesto analogie pořád platí.
Zdeněk Hanka
Nazývejme věci tím čím jsou a co teď s velezradou
Přes vodu dolehne ozvěna často zkreslená. Pokusím se to její rozmazání využít a zaostřit po svém. Pustím se do zamyšlení nad bouří zvanou Amnestie. Chci si vyšlápnout cestou pravých pojmenování, nezamazaných sladkou polevou a přitom zachovat noblesu zásahů.
Zdeněk Hanka
Z vody přes vodu
Jenom nevím, kde se v nás ta síla vzala. Něco musí být v člověku, o čem nevíme. Něco navíc, co vyplave v pravou chvíli, když to nečekáme. V daném případě vyplave doslova. Je dobře vědět, že někde uvnitř nás tiše na stráži trvale čekají Blaničtí rytíři. Jsou připraveni a stojí v plné zbroji. A někdy přijde chvíle, kdy svou skrýš opustí a jednají.
Zdeněk Hanka
Aerovka
Rád bych to stádo koní pod kapotou viděl. Těžko ochočitelných valachů pod dlouhou kapotou automobilu Aero 30 z roku 1929. Pořídili jsme je všechny s bratrem proto, abychom je ochočili. Přehlédli jsme naléhavé úsilí prodávajícího, který tehdy přidal desku Bridge Over Troubled Water, aby vystupňoval naši ochotu koupit. Světle modrý stroj typu dodávka.
Zdeněk Hanka
Určitě jsem ten hlas už slyšel
Tvrdím, že to vůbec nebyl obyčejný sen. Takový, jaký nahodile přichází a v podobě nesrozumitelného děje nás ráno, spolu s otevřením okna, opouští. Všechno kolem bylo známé, laskavé a velmi živé. Poznával jsem malou hospůdku, každou podrobnost, kamkoli mě pohled uprostřed hlubokého spánku zavedl. Na stole stál přede mnou půllitr chladného piva, po sklenici zvenčí stékala kapka pěny a jinak zde nebyl nikdo. To bylo zvláštní. Jen do okamžiku, kdy k mému stolu přistoupil nevysoký, starší muž.
Zdeněk Hanka
Koncertovat pro krajany
A jak to vypadá druhé strany? Vím, že jsme mívali představy nejasné. Občas někde při rozhovoru některý umělec poznamenal, že byl za mořem. V Austrálii, ve Spojených státech nebo v Kanadě. V představě vystupování pro ‚krajany‘, jsme cítili něco mystického, obestřeného mlžnou představou sálku s posluchači, kteří společně zpívají lidovky a mezi sebou nadšeně sdílejí pocity rozhoupanou a zkomolenou mateřštinou.
Zdeněk Hanka
Našel jsem strojopis
To se tak stane, když člověk něco hledá. Obvykle objeví něco docela jiného, na co už zapomněl. Mezi žloutnoucími dokumenty jsem nalezl Slib, napsaný ještě strojem přes kopírák. Vzal jsem list do ruky a vybavila se mi doba jakešovské epochy nedůvěry a tísně mezi lidmi, strachu ze státní bezpečnosti a povinného husákovského ‚hurá‘ před prvomájovými tribunami.
Zdeněk Hanka
Hlavně být ve škole včas
Recept je jednoduchý. Dvě deci smělosti, polévková lžíce ztřeštěnosti, třicet deka zdravého rozumu, jedno balení nezdravého rozumu, dvě kostky dobrodružnosti a jedna lopata štěstí. Za řádného míchání přivedeme do varu a přidáme špetku legrace, necháme zhoustnout a podáváme s přílohou salátu z nadrobno nakrájené nejasnosti. Tak se stanete řidičem žlutého školního autobusu.
Zdeněk Hanka
Na hraně
‚Procházíš-li peklem, nezastavuj se.‘ To řekl Winston Churchil. Jde o princip, který platí nejen pro vrabce a sýkorky, když na krajinu lehne mráz třicet pět stupňů pod nulou a do promrzlých větví se plnou silou opře blizard. Našel jsem v brázdách cest a pod kmeny stromů zmrzlá tělíčka malých pěvců. Přesto se po drsné dlouhé zimě na jaře z korun stromů pokaždé do daleka rozezní mohutný sborový ptačí zpěv a cvrlikání.
Zdeněk Hanka
Jak to jen říci?
Každá řeč má svá skrytá úskalí a Murphyho zákony mají podíl na tom, že místo zamýšleného sdělení ústa často opustí bublina s obsahem komické a nepatřičné karikatury. Takový je zápas s jazykem.
Zdeněk Hanka
Předjel jsem policejní vůz
Smolíček Pacholíček se vždycky dovolal svého Jelena, ať se pásl, kde se pásl. Jelen pak na Smolíčkovo volání uháněl lesem přes pařezy, rokliny, vývraty přímo a naplno, dokud na místě nezasáhl v jeho prospěch a neodvrátil nebezpečí. Snad takto mohu vysvětlit svůj kousek, i když asi jen těžko omluvit.
Zdeněk Hanka
Úvaha povolební
Po bouřlivé noci přišel nový den. Nejsem politik ani politolog, ale člověk, kterému na zdaru a úspěchu své země velmi záleží, třebaže v ní nežije. Dovolím si uvažovat nahlas.
Zdeněk Hanka
Dva pacienti – dvoje brýle
Nabyl jsem přesvědčení, že rozhodující je způsob pohledu. Událost sama nebývá určující pro konečné skóre a pro pocit výhry nebo prohry. Dva pacienti a dvě naléhavá volání mě o tom přesvědčují.
Zdeněk Hanka
Pohled z Marsu
Na Marsu, jak víme, žijí zelení pumprlíci. Schovávají se a vykukují jen tak, abychom je neviděli. Pak si sepisují zprávu o svých pozorováních. Meziplanetární vichr mi přivál na okno vytržený list z jejich bádání. Náhodou šlo o stránku, popisující rysy kanadské a české povahy. Pokud nalezneme nepřesnosti, jde o chybu v překladu z marťanštiny. Zde předkládám výňatek.
předchozí | následující |
Počet článků 66 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 565 |