Věřím, že ano. Určitě ano.

28. 06. 2013 3:43:28
Byla to tehdy přirozená samozřejmost? Hloupost na nepravém místě nebo odvaha na místě pravém? Možná to byla pověstná klika, možná dva náhodní lidé měli štěstí nebo jsme k sobě byli slušnější. Že by to bylo v tom? Tak se ptám, zda by se to mohlo stát i dnes, právě tak, jako se to odehrálo tehdy.

Nastavuji zpětné zrcátko a vidím polovinu let osmdesátých. Za doprovodu muzikálního dvoutaktu svého wartburgu jsem se vracel z oslavy narozenin. To můj bratr, tehdy už běžec po vlastní ose, zvedal sklenku a my s ním, i když já jen pořidičsku s tehdejší žlutou libertou nebo zelenou amarou. Mohlo být po druhé hodině v noci, čas návratů zbloudilců a nočních tuláků. Po několika zatáčkách jsem si uvědomil, že jsem u něj na botníku zapomněl řidičský průkaz. Ten někdejší růžový. Zakulacený wartburg s rozesmátou maskou se však hnal Prahou dál a když pod mou pevnou rukou v rachotu opouštěl Mezibranskou, dále pak Sokolskou, aby vjel na předmostí Nuselského mostu, děj se začal odvíjet jinudy.

Stála tam tehdy stopařka. Právě tam, na hlavním tahu, ve dvě hodiny nad ránem. Výzva pro ty, kteří by chtěli její samoty zneužít. Cosi mi říkalo, že to není ta, která čeká na zákazníka. Zastavil jsem a natáhl se, abych stočil okénko.

“Prosím vás, nejedete do Brna?” Zeptala se. Moravskou melodiku lze rozpoznat po první slabice.

“To nejedu. Já jsem vám zastavil pouze proto, abych vám řekl, že tady stopovat nemůžete. Nesmí se to a kromě toho jste zranitelná. Jakkoli.”

“A můžete mě hodit na výpadovku na Brno?” Tady jsem si uvědomil, že jsem právě přijal odpovědnost a protože jsem znal Malého prince, věděl, jsem, že odpovědnost je třeba brát vážně.

“Tam byste na tom byla stejně. Víte, kolik je hodin? Tady ovšem stát nemůžeme. Naskočte si a něco vymyslíme.” Dvoutakt zadrnčel a už vezl noční tuláky dva.

“Ale když jste z Prahy, tak možná tady znáte...” padlo jméno. Dovolte mi, abych na tomto místě uhnul od dokumetárního charakteru reportáže a to jméno smlčel.

“Vy si děláte legraci,” zůstal jsem v překvapení uvažovat o spiknutí, “toho opravdu znám. Kde bydlí?”

“Na Pankráci...” I zde padlo jméno ulice a mé překvapení opustilo meze. To město má milion obyvatel!

“Jsme vlastně nedaleko. Vím, kde bydlí a mohu tam zastavit.”

“Víte, přijela jsem se zájezdem z Ostrožské Nové Vsi. Ujel mi autobus na Moravu a já jsem tady zůstala jen tak. Bez dokladů a bez peněz.”

Byli jsme před vchodem do jednoho z těch paneláků. Na dosah, jen zmáčknout zvonek.

“Jen si nejsem jistý, zda teď je můžeme burcovat. Vždyť bude půl třetí ráno.” Nápad jsme zamítli. Opět seděla v autě a byli jsme v pohybu. Tentokrát za námi zvolna brouzdalo legendární žiguli žlutobílé barvy s písmeny VB. Nepřál jsem si kontakt, protože bych nedokázal vysvětlit, proč nemám s sebou řidičák a moje nová spolucestující věc neusnadňovala. ‘Jeď podle předpisů a vrcholně ukázněně’ vybízel jsem sám sebe. ‘Tak jak by rádi viděli každého řidiče. Třebaže v hrbatém wartburgu.’

“Kde mě vysadíte?” Ruce v klíně na holých nohách a bezradná.

“Tady zastavíme, já zavolám z budky domů a přivezu vás k nám. Tam přespíte a ráno vyrazíte na Brno.”

Moje nekonečně dobrá a laskavá maminka, jak ty nejlepší maminky na světě bývají, rychle prostřela na stůl, abych mohl novou nocležnici uvést a pohostit jak pocestné hostíváme. Nasytila se, osprchovala a usnula jako jezevec.

Teprve teď jsme se šeptem radili. Tehdy maminka pronesla ten památný výrok: “Ale co když se ráno probudíme zabití?” To byla vážná otázka. Jsouc velmi sečtělá, věděla, že musíme zevnitř zamknout a klíč skrýt. Alespoň neuteče. Tak jsme neslyšně také konali.

Jitro nás postavilo na nohy, zatímco dívka pod vysoko stojícím sluncem ještě spala jako batole. Cítíce zahanbení, snesli jsme klíče tiše zpět na příslušná místa. Mladá cestovatelka opět přijala lázeň a štědrou snídani a spolu s ní červenou padesátikorunovou bankovku, krytou zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé. Odešla na vlak.

Rád jsem zavolal to ráno svému bratrovi, abych se s ním podělil o zážitek. Kdepak, pomyslně po zádech mě nepoplácal.

“Ty jsi přece vůl.” Mezi bratry se to může, “abych ti řekl, co bude dál. Byla už těhotná, zná tvoje auto, zná přesně adresu, jak to vypadá doma, z toho se nevysekáš. Začnou ti chodit složenky.” Toho vola, myslím, zmiňoval několikrát. Ještě jsem zažertoval pobratrsku.

“Tak bych se pro ni ještě aspoň mohl vrátit, abych si to zasloužil.” Byl jsem ale bez nálady dlouho, dny byly napínavé.

Pak skutečně ze schránky vypadl dopis z Ostrožské Nové Vsi. Přiznejte, že byste se taky při otvírání chvěli.

“Vážený a milý pane, my, jako rodiče jsme ji seřezali. Takové riziko! Cizímu člověku do auta! V Praze! A do bytu! Vůbec nedovedeme domyslet, co všechno se mohlo stát! Měla obrovské štěstí a vám a vaší mamince patří veliký dík.”

Já to vím, že zasluhuji za svůj dávný skutek v očích mnoha pětku a snad i výprask. Přesto se nedovedu ubránit pocitu, že možná ji to noční setkání s wartburgem odvrátilo od několika řádek v černé kronice. Třeba dnes k ní to volání dolehne a když bude opět stopovat, zastavím jí.

Mohlo by se to stát dnes?

Autor: Zdeněk Hanka | pátek 28.6.2013 3:43 | karma článku: 12.22 | přečteno: 317x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 114 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 565
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...