Je čas vyslovit to zřetelně. Žijeme v Kanadě a díváme se přes tu širokou vodu zpět. S napětím, s láskou, s neklidem, s radostí, se smutkem – emocionálně. Záleží nám na ní podobně, jako člověka zajímá osud jeho blízkých. Chceme vědět jak se daří té malé zemi uprostřed Evropy a přejeme jí podobně jako našim blízkým zdraví. V případě země tedy zdravý vývoj.
A jak se jeví?
Nedávno jsem strávil v souvislosti s křtem své nové knížky v České republice a na Slovensku úžasné chvíle, plné přátelské atmosféry a výborné nálady. Měl jsem pocit domova, tepla a vědomí sounáležitosti. V Česku i na Slovensku mi bylo skvěle, narazil jsem na pohostinnost na každém kroku. Taková je jedna tvář. Jenomže nová Česká republika se zabydluje také v docela jiné roli, kterou nastavuje vně svých hranic. Pod lupu proto pozvu jen ji. Pověst českých lidí při pohledu přes oceán se mění, přesněji, rozpadá se do dvou zcela odlišných poloh.
Zde mezi lidmi na této straně oceánu, kteří se soustředí na určitou výseč „vln“, které o sobě vysílají Češi, mezi lidmi, kteří jsou znalci v nějakém oboru cítíme respekt. Česká hudba nese tradičně visačku nejvyšší kvality, úrovní vědy se řadí Česká republika mezi země, které určují krok. Není to zdaleka jen IKEM, o němž se ve světě ví. Právě tak sportovci, malíři nebo spisovatelé zanechávají pozitivní nepřehlédnutelnou stopu po desítky let. Přísná kritéria pro kvalitu a čistotu léků, letadla, šperky nebo sklo si dávno získaly uznání na všech kontinentech.
Během posledních let o sobě dávají Češi vědět i jinak. Útěchou budiž skutečnost, že jde jistě jen o zlomek populace, ale nebezpečí nelze přehlížet. Spolu s ostatními vidím hrubý a nepokrytý rasismus, oblibu v urážení, ponižování a cynismu. V komentářích veřejnosti k jakékoli události najdeme sprosté urážky, osobní útoky, nevtipné hrubosti bez ohledu na téma. Shodit, poplivat, zesměšnit, zranit a ublížit. Tedy to je nový program pro Čechy?
Pokud jde o rasismus, je nutno zasáhnout okamžitě. Jak je možné, že zůstává bez trestu přirovnání některých lidí k prasatům jen proto, že patří k jinému etniku? Cožpak si evropské dějiny nepamatují na vznik genocidy za druhé světové války? I ta začínala nenávistnými výroky, které byly tolerovány. Kolik násilí a zvrácených pudů čtu například v požadování odřezání genitálií a zvrhlých chutí některých komentátorů z lidu.
Zde opatrně. Je nutno trestat kriminalitu. Dopustí-li se někdo trestné činnosti, je třeba takového člověka potrestat podle zákona. Hrubým zločinem proti lidskosti je i rasismus. Takového člověka je také nutno potrestat podle zákona. Za uhýbání před hrozbou, za slepotu před nebezpečím epidemie právě tato země už zaplatila. Nejde o maličkost.
Kolik uvolněné agresivity vytlačuje normální lidskou slušnost? Lze soudnost, kulturu projevu, respekt a porozumění přeřvat? Ano, ano, lze.
Mluvím-li o společenské zhoubné nemoci, dovolím si uvést zcela nahodile dva příklady.
Bolek Polívka je člověk, kterého mají lidé rádi, je to vynikající herec a mnohem víc než to. Rozdává dobrou náladu, je pozitivním motorem a dovedu si představit, že kdokoli se ocitne v jeho blízkosti přijme trochu jeho tepla. Manéž, Bolkoviny nebo Bolkovy filmy jsou národem právem velmi oblíbené.
Bolek možná udělal podnikatelskou chybu, možná něco neodhadl přesně, něco nevyšlo tak, jak si přál. Možná potřebuje podporu, radu, pomoc, to nevím. Kolik nenávistných, posměšných a urážejících útoků jsme si pak ale mohli přečíst, to je zarážející! Znamená to, že někteří lidé ve skutečnosti toho člověka nenáviděli a jen byli tiše? Třeba ho dokonce s lichotkou žádali o podpis.
Něco podobného mohu napsat o Václavu Havlovi. Ve světě vysoce respektovaný muž, politik, který svým nepolitickým charismatem představil svou zemi světu jako společnost přátelských lidí s humorem, kteří sledují takové morální hodnoty, jako je pravda a láska. Co je špatného na těchto hodnotách? Proč dnes, když se nemůže on sám vyjádřit stává se terčem hrubých urážek?
Prosím, zastavte nenávist mezi lidmi. Zastavte rasismus, zastavte pomlouvání, zraňování, sarkasmus, tolerované násilí, ostny v obyčejném dialogu. To nemůže udělat žádný politik. To může a musí udělat každý, komu záleží na budoucnosti malé země s bohatou i trpkou historií zvané Česko.
