"Proč máš zalepené to oko?”
“Taková blbost. Sledoval jsem anténu na té naší služební volze, jak se vysunuje a jak se tak dívám, tak mi vypíchla oko.”
“To je šílený…”
“…ale bylo to ve službě, tak jsem měl nárok na odškodnění. Dostal jsem černobílý televizor.”
“Vidíš, kdyby sis vypíchl obě, mohl jsi dostat barevný.”
Každý z nás nějaký zná a každý z nás docela jistě nějaký se smíchem šířil. Já taky. Ty vtipy se na někdejší esenbáky možná hodily. Tehdy.
Na věc se dívám dnešníma očima a ten vtip mi už tak k popukání nepřipadá. Situace je jednak jiná a také mám možnost srovnávat. Čtu zprávy z České republiky, ale také sleduji denní dění v Kanadě, kde žiji. Krádeže aut, vloupání, znásilnění, zneužívání, rvačky, přepadení, zpronevěry, vraždy, uplácení, ujetí z místa nehody, podvody jsou četné na obou stranách Atlantiku. Netroufám si pouštět se do úvahy, jak vypadalo společenské hřiště před staletími. Ale tušíme to všichni. Svár mezi dobrem a zlem nás provází od chvíle, kdy se lidstvo naučilo chodit.
Dívám se, jak si se stíny v soužití lidí radí policie v České republice a srovnávám s tím, co vidím zde. Rozdíl je v něčem jiném, než možná napovídá první odhad.
Četl jsem v českém tisku posměšek nad neúspěchem českého policisty, který střelou nezasáhl pneumatiku ujíždějícího bavoráku.
Ptám se, kdo z běžných lidí má odvahu utkat se s někým, kdo je padouch a je možná ozbrojený. Kdo je dost statečný na to, aby pronásledoval ukradený vůz, jehož řidič nemá jakékoli zábrany? Nevěřím, že ten lidový komentátor, který se posmívá nazdařilému výstřelu do pneumatiky.
Česká společnost v současné době asi víc než dřív potřebuje pomoc v boji se zlem. Když pomyslím, že policie s osobní statečností dopadne někoho, kdo se dopustil násilí, nějaké brutality nebo vraždy, čehokoli, co se příčí slušnému člověku, čehokoli, z čeho mají obyčejní lidé strach a před soudem pak musí mlčet, protože by jeho svědectví nikdo nebral vážně, obdivuju policisty o to víc. Musí být velmi frustrující dívat se na to, jak ti, kteří byli za nesporného úsilí, odvahy i trpělivé spolupráce pochytáni a pak jsou vrženi zpět na svobodu. Navíc pak tu a tam si přečíst posměšek a nebo vtip, to vyžaduje hodně sebezapření.
Možná tady vidím ten rozdíl. Tady by si nikdo nedovolil posmívat se policistům. Ne ze strachu z nějakého postihu. Nedovolil by si to proto, že každý rozumný člověk ví, že zlu je třeba se bránit a je to police, která proti zlu bojuje. Mám za to, že současná policie v České republice potřebuje silnou a účinnou podporu každého slušného člověka, úřadů a především soudů.
