Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A jak to bylo dál?

29. 08. 2014 18:11:17
Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.

Mez, která dělí vstřícnost, porozumění, pochopení, toleranci a podání ruky od kategorie udobřování, ústupu, slabosti, appeasementu, ohnutí páteře a vyklešťování vlastních svobod je neostrá. Přesněji, každý ji může vidět jinde.

Řekněme, že cestuji vlakem, chci si číst a kupé se mnou sdílí další tři lidé. Povídají ji a občas se zasmějí. Jeden z nich vstane, krátce otevře okno, do kupé zavane studený vzduch, okno zase zavře. Opět se všichni usadí a vyprávějí si a jiný z té družiny začne hlučně předvádět jakousi komickou historku a potřebuje k tomu téměř celý prostor kupé. Opět se pak posadí ke svým přátelům a všichni se hlučně smějí, přesněji, už se řehtají. Z batohu jednoho z nich vykoukne láhev a už je také otevřená. Všichni si přihnou a novou příhodu začne přehrávat jiný cestující z té chasy. Ten už potřebuje vyskočit si na sedadlo a okno musí být otevřené, aby příběh byl věrohodný. Pro příští scénář je už nezbytný i můj kufr, pak i jeho obsah.

Mám se usmát, omluvit se a z kupé odejít? Já? Kam? Na konec vlaku? Mám zasáhnout? Kdy? Kde byla ta hranice?

Právě pro takové případy existují zákonné normy. Jsou-li jejich meze porušeny, následuje odpor a trest. V opačném případě jde o ústup, podobný ústupu před povodní nebo virem. Pravím, že appeasement nikdy nevedl k ničemu dobrému.

Pokud jsem nepřekročil hranici metafory, pak se ptám, kde začíná demagogie. Dočetl jsem se, že zahalený obličej se vlastně rovná černé přílbě motocyklisty. Tady tvrdím, že jde o krystalický příklad demagogie. Jistěže všichni cítíme propastný rozdíl mezi těmito dvěma zahaleními. Jde o nezbezpečné zkreslení, které je naštěstí v tomto případě průzračné. Proč nebezpečné?

V jádru jde údajně o pošetilý globální spor o to, co je kde neviditelného, nehmatného, vzdáleno našim smyslům. Ostatně, kdo zná tu odpověď? Kdo si osobuje právo tvrdit, že právě on to ví? Kolik andělů může tančit na špičce jehly? Pokud však přesáhnou tato zamyšlení soukromé pocity a filosofické diskusní stoly a vydají se do „kupé vlaků“ a pokud jejich stoupenci promění lidská obydlí v bojiště a šťastné rodiny v poraněná torza a životní radosti v bolest a krev, pak je třeba se ptát, kde jsou hranice velkorysé tolerance. Všechna historická zaštítění se svým prvotním požadováním respektu k světonázorovému přesvědčení držela a drží vždycky téže šablony. Nenápadné, vlídné přesvědčování formou povinného čtení či plošných přednášek vede přes zotročování svobodného myšlení k ovládnutí davu a s ním k nelítostné a brutální expanzi směřující k potlačení a vyhubení svobod jiných lidí.

Aby nedošlo k mýlce. Je mi lhostejný ten, kdo si vytváří své soukromé představy o nadpřirozeném světě mimo nás nebo filosof, který hloubá nad tím či oním. Mluvím o nebezpečných lidech, ať jsou přestrojeni jakkoli či používají jakékoli krycí beranidlo.

Pokud jsem použil slovo ‘nenápadné’, pak je třeba nepřehlédnout také agresivitu a nevybíravou útočnost některých účastníků diskusí. Nejde totiž jen o čiré zneužití Svobody slova. Protlačují se tak do veřejné diskuse násilníci, kteří se takto snaží ustavit normy v jednání. Jde v zásadě o týž, zprvu nenápadný a vysoce nebezpečný program, který je třeba zastavit ve výhoncích, podobně jako ony cestující v kupé.

Je čas nazvat věci pravými názvy a neobalovat opatrně do pošetilých pláštíků. Kdo je zloděj, je zloděj a kdo je vrah, ten je vrah. Lze je tolerovat? Ne. Laskavý a z duše mírumilovný člověk Jaroslav Hutka dává zbystřit svým posluchačům, když zpívá, že nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá.

Mají-li lidé přežít, pak platí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou.

Autor: Zdeněk Hanka | pátek 29.8.2014 18:11 | karma článku: 4.25 | přečteno: 187x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 195 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 320 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 253 | Diskuse

Ivana Pavlisková

To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření v restauračních zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

20.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 561
Žiji v Kanadě a mám tím pádem jednu nevýhodu a jednu výhodu. Tou nevýhodou je skutečnost, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích. Na druhé straně mám však obrovskou výhodu v tom, že Českou republiku vidím z dálky a neslyším, co se hovoří v ulicích


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.