Den otců
V letech gymnaziálních jsme si nedokázali představit víkend bez šlapání dlouhých cest. Jednoduchá klopová torna, zvaná ‚Ú-eska‘ musela být utažená jako píšťalka. Ta uvnitř držela pevně sbalené celty s kamufláží, po boku k ní byla řádně upoutaná sekerka ‚kanadka‘ a polní láhev. Na nohou vysoké boty ‚insulejty‘ a před sebou nádherné dlouhé kilometry. Během sobot, nedělí a prázdnin jsme prošlapali pěšky, projeli vlakem nebo autostopem celé Československo. Poznali jsme Roháče za úsvitu i při bouřce, Tatranskou Lomnici v létě i pod sněhem, prochodili jsme Beskydy, Znojemsko, Domažlicko, Adršpašské skály, dál, než oko dohlédlo. Večer obvykle přišel čas k zažehnutí vařiče Juwel, propašovaného z Drážďan a pak jsme vybalili kytaru a spolu s ní příběh o Jižní Eskadroně a o tom, jak je na Západ cesta dlouhá. Nikdy nás nenapadlo, že bychom měli čelit nějakému nebezpečí. Každý nový den byl trochu jiný a pokaždé bezstarostný.
Uplynulo jen několik let, ‚Ú-eska‘ zůstávala netknutá, pracovní dny začínaly v sedm ráno.
Mohlo jim oběma být kolem pěti, šesti let, když jsem naznal, že i ony mohou ochutnat romantiku pod hvězdami. V tu chvíli jsem se začal projevovat jako postava ze zdařilé komedie. Cítil jsem, že je třeba postavit řádný stan s podlážkou a zabalit s sebou dvoje, raději troje suché ponožky pro každou z nich, poctivé spací pytle a především najít bezpečnou cílovou lokalitou. Nepříliš daleko od nádraží, ale přece jen dost daleko. Řeknete ‚mastňák‘.
Dlouho jsem určoval, které místo pro postavení stanu je nejbezpečnější a nejsušší, než jsem rozhodl. Vařič Juwel si dobře pamatoval lehounké dny z dávných dob a spolehlivě poskytl svou službu, aby jen ohřál předem připravený pokrm.
Lehla noc. Donekonečna jsem se ubezpečoval, že jim bude teplo a málem bych pro samou starost přehlédl, jak se jim nové dobrodružství líbí a jak jsou nadšené z noci, otevřené ke hvězdám.
Usnuly, zdravě unavené z větru nasáklého borovou vůní. Mezi nimi jsem ležel já a ostražitě dešifroval každý zvuk mimo stanovku. Přikryl jsem se pouze dekou, abych pohotově reagoval na jakékoli nebezpečí. Někde praskla větvička a já jsem vyjel ze stanu jako šelma. Obě dvě nerušeně spaly, zatímco já jsem rázoval kolem stanu, odhodlaný, zlověstný, pěsti sevřené a bradu předsunutou. Propaloval jsem pohledem okolí a hledal padoucha, který by si troufal ohrozit jejich spánek. Ta elektřina ze mě musela žhnout do dálky. „Jen si zkus!“ varoval jsem už svým postojem jakéhokoli vetřelce.
Střežil jsem je celou noc. Když jsem vyhodnotil okolí jako klidné, na chvíli jsem tiše ulehl s očima dokořán a ušima na stráži. Za okamžik jsem zase vyjel ze stanu, když jsem měl pocit, že slyším blížící se kroky. Věděl jsem, že obrannou hradbu mého sveřepého odhodlání nikdo na světě neprorazí.
Kolem čtvrté hodiny ranní obloha zasvětlela, ptačí zpěv naplnil prostor nad loukou u lesa a na mě padla únava. Teprve před devátou hodinou ranní mě probudilo jejich rozesmáté dětské pobíhání okolo stanu a slunce za jasně ozářenou stanovkou.
Ty další výpravy na Bezděz, vrchlabsko, k jihočeským rybníkům a kdovíkam pak vypadaly jinak. Přesto ale nezapomenu na to vůbec první moje tátovské stanování a musím se smát sám sobě, stejně, jako se mně teď smějete vy.
Zdeněk Šťastný
Po stopě pohlednice z Peru
Není to poprvé. Jenomže tentokrát ten úkaz lze už chápat jako výzvu. Začněme ale popořádku. Právě v tuto chvíli posloucháme na jedné z dominantních vysílacích stanic koncert před vstupem do Nového roku – Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Před časem jsme si koupili půvabnou reklamní tabuli, upozoňující na čokoládu ze Zory Olomouc, včera nás zaujala kombinovaná police Prague a nedaleko v témž obchodě pokrývala téměř celou stěnu plastika Marka Schovánka. Nebylo by to nic neobvyklého, pokud bych nehovořil o Kanadě.
Zdeněk Šťastný
Hra pro náročné
Jde o hru založenou na zákonitostech z oboru epidemiologie. Dovoluji si však předeslat, že jde o hru, která vyžaduje jistou porci smělosti, možná na hranici sázky. Běží zde o hru potenciálně vyvolávající závislost, které se účastník už nikdy nemusí zbavit a navíc zavlečení do hry je vysoce nakažlivé. Otevřeně se proto obracím na ty, kteří z čehokoli, co neznají mají obavy, aby se účasti zřekli.
Zdeněk Šťastný
Originálním inkoustem
Uvažoval jsem nad tím, zda tento blog zveřejnit. Vůbec ne pro obsah sdělení. Je ale psán anglicky a bylo by ke škodě toho textu, kdybych jej překládal. Naopak, právě v angličtině má punc pravosti. Napsala jej moje dcera, profesí novinářka, pro kanadské čtenáře a vlastně nebyl míněn pro českou obec. Já si jej však s jejím souhlasem přesto dovolím uveřejnit a jen prosím, aby své čtenáře nalezl. Přiznávám, že angličtina může být nesnadná pro porozumění českým očím. Jsem si ale jist, kdo chce rozumět, ten porozumí. Bez ohledu na jazyk. Autorem blogu je tedy Marketa Stastna, Ottawa.
Zdeněk Šťastný
A jak to bylo dál?
Obvykle nechávám promlouvat a jednat hrdiny svých literárních příběhů. Někdy je však na místě promluvit přímo. Zamýšlím se nad tím, kde jsou hranice mezi tolerancí a appeasementem, metaforou a demagogií, případně svobodou slova a arogancí.
Zdeněk Šťastný
Aprílové království
Za lesy, prý v dálce kdesi za ploty a za vrátky je království bez adresy z Aprílové pohádky.
Zdeněk Šťastný
V této oblasti jsem staromódní
Přestože nejde o jakkoli skrývané tajemství, svět žen zůstává pro muže nedostupný. Dýcháme týž vzduch, hovoříme týmž jazykem a přesto, pokud my, muži, překročíme ten práh a vstoupíme hlouběji za prostor průniku světů mužského a ženského, tápeme a bloudíme.
Zdeněk Šťastný
Roztočená střelka kompasu
Jako bych je slyšel: “Já přece na nějakou politiku kašlu. Chtěla bych dětem upéct to, na co mají chuť a vybírat s nimi oblečení, které jim sluší.” “A já bych je chtěl učit jezdit na kole, hvízdat na prsty a naučit je plavat. Chci vést normální poklidný život.”
Zdeněk Šťastný
Sedí ten stařičký fór pořád?
"Proč máš zalepené to oko?” “Taková blbost. Sledoval jsem anténu na té naší služební volze, jak se vysunuje a jak se tak dívám, tak mi vypíchla oko.” “To je šílený...” “...ale bylo to ve službě, tak jsem měl nárok na odškodnění. Dostal jsem černobílý televizor.” “Vidíš, kdyby sis vypíchl obě, mohl jsi dostat barevný.” Každý z nás nějaký zná a každý z nás docela jistě nějaký se smíchem šířil. Já taky. Ty vtipy se na někdejší esenbáky možná hodily. Tehdy.
Zdeněk Šťastný
Ostrým řezem
Je čas vyslovit to zřetelně. Žijeme v Kanadě a díváme se přes tu širokou vodu zpět. S napětím, s láskou, s neklidem, s radostí, se smutkem – emocionálně. Záleží nám na ní podobně, jako člověka zajímá osud jeho blízkých. Chceme vědět jak se daří té malé zemi uprostřed Evropy a přejeme jí podobně jako našim blízkým zdraví. V případě země tedy zdravý vývoj.
Zdeněk Šťastný
Vánoční host
Mám nahrávku vyprávění, které velmi působivě podává Johnny Cash. Jmenuje se The Christmas Guest. Text napsal G. Jones. Vědom si skutečnosti, že není v mých silách přenést náboj v plné síle, v tvůrčí pokoře jsem se přesto pokusil text přeložit tak, abych se přidržel co nejvíce originálu. Přeji nejen všem čtenářům šťastné a veselé Vánoce, prožité v míru a lásce.
Zdeněk Šťastný
Jak jsme na tom se seriály
Televizní seriály obecně jsou v obecné oblibě snad proto. že divák vstupuje mezi své hrdiny podomácku v bačkorách a ti se tak stávají součástí rodiny. Úvaha o seriálech je proto nadčasová.
Zdeněk Šťastný
Sanitka 2
Možná proto, že jsem sám profesionální záchranář v Kanadě a v podmínkách kanadského severu jsem získal zkušenost pod červeným majákem rychlé záchranné služby, těšil jsem se na volné pokračování příběhů legendárního seriálu. Důvodem mohlo být i to, že jako autor mám ke slovesné tvorbě velmi živý vztah. Chtěl jsem asi také nahlédnout přes rameno do tvůrčí kuchyně respektovaného autora. Dík současné technice jsem tu možnost měl.
Zdeněk Šťastný
O lasu nad hlavou
Je to podivuhodný fenomén a snad muzikolog a sociolog by dokázali vysvětlit, proč právě v té domácí kotlině se mezi dudáky, dechovkou a cimbálovkou, usadili i honáci dobytka, pistolníci a hra na drsné zákony Divokého západu.
Zdeněk Šťastný
Stampede
Může se nám vybavit sugestivně děsivý obraz ženoucího se stáda dobytka, tak jak jej nabídl jedinečným způsobem Johnny Cash. Mnohým však to slovo může připomenout tradiční regionální slavnost, vracející do života doby Divokého západu. Přikláním se svou úvahou k živlu druhému.
Zdeněk Šťastný
Hvízdlo mi to u ucha
Vlastnit restauraci patří k povinnému koloritu světoběžníka. Jsem rád, že jsem se ponořil do těch neznámých vod, tu zkušenost vytvořil a obstál. Tato má jistota však málem byla vykořeněna.
Zdeněk Šťastný
Věřím, že ano. Určitě ano.
Byla to tehdy přirozená samozřejmost? Hloupost na nepravém místě nebo odvaha na místě pravém? Možná to byla pověstná klika, možná dva náhodní lidé měli štěstí nebo jsme k sobě byli slušnější. Že by to bylo v tom? Tak se ptám, zda by se to mohlo stát i dnes, právě tak, jako se to odehrálo tehdy.
Zdeněk Šťastný
Nic víc, než posedlost
Dočetl jsem se, že hotel Praha se má proměnit v trosky. Tedy ...má se jásat? Je třeba si vzít mávátka? Bude se sledovat účast a provolávat sláva?
Zdeněk Šťastný
Vy mládenci, kteří jste jako já...
... tak jste možná bohatší o shodnou zkušenost. Netřeba líčit, jak to začíná, ale plné hlubokých zážitků je rozhodně to pokračování. Všechno se má vidět z obou stran, jde jen o přípravu auditoria. Celé představení o několika dílech začíná laskavě a mírně.
Zdeněk Šťastný
Třeba to tak mělo být
Cesta za cílem, který si člověk sám stanoví, se všelijak klikatí. Nahoru, dolů, někdy na dešti a podstatné je nezastavit se. Doslova to platilo na jedné z etap. Hlavně se nezastavit. Vzpomněl jsem si a usmál jsem se, protože jsem viděl film. Jeden známý herec se jmenuje právě tak, jako ústřední postava onoho krátkého příběhu ze života. Symbolická a podivuhodně příznačná je skutečnost, že v roli, kterou zmíněný herec ztvárnil, nakonec...
Zdeněk Šťastný
Skvělý vedlejší efekt
Celkový dojem byl velkolepý. Během celého procesu jsem nepřestával mít pocit hry, se vším, co k tomu patří. Sem řadím i závěrečné hřejivé pohlazení po zkoušce. Aby však pohlazení neakcelerovalo sebevědomí nezdravě, je třeba přiznat, že jsou okamžiky vice či méně významné, kdy sami sebe můžeme pokárat pro nedostatek předvídavosti.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 565x