V této oblasti jsem staromódní

Přestože nejde o jakkoli skrývané tajemství, svět žen zůstává pro muže nedostupný. Dýcháme týž vzduch, hovoříme týmž jazykem a přesto, pokud my, muži, překročíme ten práh a vstoupíme hlouběji za prostor průniku světů mužského a ženského, tápeme a bloudíme. 

Uvedu malý příklad. Dostal jsem za úkol koupit kondenzované mléko a listové těsto. Jenomže to je veliký úkol, který se rovná vstupu do kosmické lodi. Předně je třeba objevit, kde jsou v obchodě příslušné police.  Abyste si zkrátili utrpení a nemarnili čas, zeptáte se prodavačky. Pak stanete před konzervami a dokonce lahvičkami s různými roztoky, pravděpodobně mléčnými. Některé mají zelený proužek, jiné modrý nebo dokonce červený. A co to? Tam jsou bez proužku a tady zase něčím ochucené a množství nějaké složky je vyjádřeno v procentech. Jediné správné řešení se může zrodit právě v mužské hlavě: část police s těmi nejpodezřelejšími konzervičkami vyfotografujete a odešlete domů s dotazem.

A teď malý kvíz adresovaný výlučně mužům. Otázka číslo jedna. Víte, kde máte doma povlaky na polštáře a jaké jsou obvyklé rozměry takových povlaků? A ještě těžší otázka. Kolik máte doma polohrubé mouky? Jaké číslo okolo krku má mít vaše košile? Jak vypadá leštěnka na nábytek? Jakou teplotu má mít žehlička na ty vaše šedivé kalhoty? Jak často se má zalévat ta rostlina, která stojí na vašem psacím stole? Kolik stojí vyčištění vašeho saka? Kdy má narozeniny vaše neteř? Jaká byla porodní váha vašich dětí? Kde máte uložený váš rodný list?

Chcete tedy dát najevo, jak si vážíte toho tichého chodu a nabídnete, že uvaříte. Ohlásíte tento úkaz týden dopředu a vědecká příprava k tomu procesu vyžaduje absolutní soustředění a spolupráci všech, jistěže podle vašich přesných pokynů. Nadejde ten sváteční den a kuchyně se promění v manévry. Hluk, hromady nádobí, kouře všech barev a slibnou počáteční vůni střídá pach spáleného pokrmu a radostné pohvizdování vystřídají kletby, u nichž nemohou být přítomny děti.

Je čas vyvážit to neštěstí drobností, kterou vyhladíte rozpaky nad vaší kulinářskou kreací. Vydáte se rafinovaně a velmi odhodlaně jako doprovod do obchodů s oděvy. Tam jako bernardýn následujete podpatky před sebou mezi nekonečnými řadami ramínek. Spolu s dalšími utrmácenými muži posedáváte před zkušebními kabinkami a pak se dočkáte.

„Tady to by se mi líbilo.“ Po nějakém váhání a přikládání  jde kousek zpět na ramínko. Pak znovu z ramínka a pak zase zpět na ramínko. Už víte, že to je ono. Tajně si konkrétní kousek vyfotografujete a teď víte, jaký dárek koupíte, až se sem nazítří vrátíte. Doma se radujete z kvality snímku, zabýváte se rozlišovací schopností vašeho přístroje a druhý den chcete halenku koupit. Máte ji přece vyfotografovanou, dokonce jste si poznamenal velikost. Ano, ale který obchod to byl?

Ženy žijí ve světě, v němž se muž nevyzná. Žena vstoupí do obchodu s obuví, pravého ráje nebeského. Tam, kde muž sáhne po prvním páru, zaplatí a rychle se vzdaluje, tam žena prodlévá, mešká, hledá, vrací, prohlíží, zkoumá a žádá prodavačku o ťapky na vyzkoušení. Muž neví, že něco takového existuje. Potřebuje boty, tak si je koupí.

Nechť jsou ženy tím čím jsou. To všechno je na nich půvabné. Současně však je velmi náročné být ženou. Ten svět, který my muži neumíme dešifrovat má v sobě obrovské množství  odpovědnosti, citu, práce, vytrvalosti, podpory, porozumění, ale také zranitelnosti.

Ženám k jejich svátku tímto věnuji kytičku a děkuji za to, že jsou takové jaké jsou.